Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde

středa 30. prosince 2009

Poděkování

Děkuji všem návštěvníkům za jejich čas, který si udělali pro nahlédnutí do mého blogu. Jsem rád, že jste společnými silami ještě v roce 09 dosáhli na devíti tisící návštěvu.
Velký dík těm několika čtenářům, kteří se sem vrací a obrovské poděkování posílám hlavně na Moravu všem, kteří mi tak trochu vstoupili do života, byť jen internetového.

Přeji všem šťastný nový rok a ať je lepší starého.
Happy New Year 2010

čtvrtek 24. prosince 2009

Vánoční přání

Barbora Jurášková: Vánoce

nad Betlémem svítí hvězda
v jeslích svaté mimi
písně pějí pastuškové
pojďme zpívat s nimi

přejme si jen, ať se nezdá
ta láska mezi námi
a dny vzácně pohodové
ať nekazíme sami

* *
Hezký sváteční večer všem lidem dobré vůle a skutečně si přejme, ať ten čas, kdy máme k sobě jaksi blížeji, nám vydrží v srdcích co nejdéle.

.

středa 9. prosince 2009

Dárek

P. Pola: Hodiny bez ručiček

ty jsi nej dáreček
z dárečků nejhezčí
každý tvůj polibek
o tom mne přesvědčí

ty jsi nej dáreček
co chtěl by každý muž
těším se k stromečku
že rozbalím tě už

ty jsi nej dáreček
to přeci dávno vím
ručičky z hodinek
s tebou já zahodím

* *
Ano, ano, v době zamilovanosti bychom opravdu nejraději zastavili čas, ale to nejde. Vždy se objeví hodinář, který ty ručičky do hodinek vrátí zpět. A nám zbývá jen naděje, že se nám ten vysněný dárek nerozbije. Ale to záleží tak trochu i na nás, ne?
I když ...

.

středa 2. prosince 2009

Marodní

Neschopenka

poslala mi neschopenku
líbat že mě nebude
hrozně ji prý bolí v krku
co to děláš, osude?

to je tedy překvapení
i sevřela mne hrůza
to mám tedy po básnění
než uzdraví se - Múza

* *
Na začátku průvodního komentáře musím podotknout, že při návštěvě mých známých dostanu vždy na přivítanou pusu od kamarádky a dcerky.
Předevčírem jsem se s onou dcerou bavil po skypu. Po obligátních otázkách a odpovědích (A co škola? Ale nic, jenom píšeme písemky.) jsem byl naopak já dotázán, proč nemám na blogu nové básničky. "Ale to víš, nelíbaj' mne žádné múzy, naposledy jsem dostal pusu od tebe." Takhle jsem chtěl omluvit svůj tvůrčí výpadek. A ta nevinná dětská duše mi na to odpověděla: "No, a máma tě taky nemůže políbit, protože má angínu." Není to pěkné?
A tak vznikla "Marodní".

pondělí 16. listopadu 2009

Pro šohajka


Leju ti, šohajku, pohárek plný
Vínečko ze džbánku jen zvedá vlny
pro srdéčko samotou bolavé
V mojem pohárku slzička odplave

Naleju pohárek vínka červeného,
by bolest odešla do světa širého
Vléla se do chladnej vody v potoku,
by zas bylo ti, zas bylo do skoku

Pak doleju v pohárku čistého vína,
bys viděl šohajku, bys viděl zpříma
Až na dno pramenů, do všech bolestí
Tam spatříš chodníček, vede tě ke štěstí

***

foto: Lenka Rezková

Šenkérečkám

Šenkýřka


nalij mi, šenkýřko, nalij mi vína
přines mi, prosím, bílého džbán
k mému žalu se hodí kyselina
přisedni též, ať nepiji sám

nalij nám, šenkýřko, nektaru bohů
ať zapomenu na její pas
a řekni mi, zda pohladit si mohu
jemný, plavý, vlnitý tvůj vlas

promiň mi, šenkýřko, smutek mě halí
tvá přítomnost pomáhá trochu
to pokaždé rozchod tak hodně bolí?
v tvých očích čtu: pokaždé, hochu

* *
Sláva, opět mě něco napadlo. Že to ale trvalo!
Tak trochu archaicky laděné veršíky by mohly být chápány jako poděkování těm novodobým nástupcům šenkýřek - servírkám, barmanům a barmankám, a to proto, že dobrý barman či barmanka je často jako kněz v kostele. I oni si mnohdy vyslechnou různé životní osudy a někdy suplují toho kněze nebo psychologa.


neděle 1. listopadu 2009

Neděle 8.11.2009 má svátek Bohumír


Jestli se nepletu
pak právě tuhletu sobotu
bez nějakých kupletů
a špatných přemetů
popřejem tobě tu
v mrazu a bez květů
hodně svůdných úletů
na každém výletu
do slov pro poetu
a ještě uhnětu
jednu dovětu:
Pěkné jmeniny...
(A ne že zas řekneš, já su jiný!)

foto: Lenka Rezková
.

čtvrtek 15. října 2009

15.října


Ne jiný s jinou!

Ty a poezie

zas měli by jste splynout


Smutno tu je

bez myšlenek

nevyřčených


Máš v sobě lék

velmi cenný,

co umíš dát

obyčejným slovem


Tak přijď dřív než listopad

ujme se vlády po říjnu aprílovém


foto: Lenka Rezková

.

středa 7. října 2009

Květy loňských třešní

Srdce na dlani
Malá Izis

Snad jiný s jinou
budou spolu spát
a otázka zda milují se přijde
a možná budou dva si lhát
a v kartách osud jiný vyjde.
Snad jiný s jinou
budou-li si přát
v otázkách svých utopí se zítra
je stále těžší lásku dát ...
a rozervaná jsou dnes lidská nitra.
Snad jiný s jinou
jako poprvé,
vzpomínám ...
jsme byli tehdy jiní
osud si začal s námi hrát ...
my nebyli jsme, nejsme líní...
je jiný, jiná tisíckrát
a my jsme to, kdo hledíme dnes na ně ...
je nejkrásnější lásku dát ...
a přece jsou to stejné dlaně
a ústy šeptá: mám tě rád ...
té jiné stejné jako kdysi ...
dnes dělám z lásky reparát ...
což lidé dělat odvykli si ...
tak s jiným jiná bude spát
a milovat se jako vždycky
kdo chtěl by lásku jen tak vzdát ...
ten, věřte, není romantický ...
a jiný s jiným do zahrad
zas vkročí bránou černé noci ...
náš život není bez záhad ...
a v srdci žije divný pocit ...
tak jiná s jiným půjde spát
a promilují půlnoc dnešní ...
dnes nemám sílu se zas kát ...
a nechci květy loňských třešní ...

* *
Včera jsem na Literu zveřejnil svoji Jindy, jinde, s jinou, která zde měla svoji premiéru začátkem záři. Nevím jestli reakce Malé Izis je inspirována touto "básní" či bylo užito starší dílo (ale ješitně a zcela neskromně se vidím v roli líbající/ho/ Múzy), přesto si dovolím poděkovat za krásnou odpověď na Literu a uvést ji i u sebe, na blogu mutila poety.


sobota 3. října 2009

Nepokradeš!

NEPOKRADEŠ je v Bibli psáno
v desateru Bůh to nakázal
jo, u nás ale, pane, dámo
zákonodárce s tím zamával

čórneš občas něco v davu
na lahvičku peníz není snad?
nedělej si z toho hlavu
tu vězení nemusíš se bát

to budou ale krásné roky
prima žít si budem' velice
do marketů veď svoje kroky
tam spořit se dají tisíce

* *
Nemám ve zvyku se vyjadřovat k politice a práci poslanců, ale článek na servru Novinky mne přeci jen vyprovokoval. Jak někdo píše v komentářích pod oním článkem, když přistihneme cizí ruku ve své kapse, tak ona ruka je do výše škody 5000 Kč beztrestná, ovšem zlomíte-li té ruce malíček, tak jste souzeni vy.
Začínám pochybovat o tom, že Spravedlnost má oči zavázané šátkem proto, aby měřila všem stejně, ale proto, aby se měly kam vsakovat slzy, které roní nad "spravedlností", jak je pojímána u nás.
.

čtvrtek 1. října 2009

Marná snaha


Tiky tak, tiky tak,

bubnuje kolotoč času

Z gumy prak

trefil se pod chomáč vlasů

Točí se nespavost

a já v ní

Tak už dost!

Zavři oči, sni!


Tiky tak, tiky tak,

kolotají vteřiny

Jak v kleci pták

vězněný bez viny

připadám si nad ránem

a marně mhouřím oči

Svítá

Noc končí…


***


Vznikla jako reakce na předcházející báseň.


foto: Lenka Rezková

.

úterý 29. září 2009

Sisyfos

Přidat popisek

hodinu třetí už na věži tlukou
moje snění však zahání můj spánek
Hypnos si dosud nevzal mne do rukou
místo tebe mi hladí čelo vánek

políbíš se se mnou při setkání sic
tak ale líbala by mě i sestra
však od tebe já chci přeci jenom víc
představa líbání více je pestrá

tys jako ta skála na břehu moře
co citů mých odolává příboji
ale jak úkol Sisyfa na hoře
snaha o tě bude stálá, slibuji

* *
Ech, jste-li svobodní, tak to si raději neslibujte! Jsou i jiné skály, ale z měkčího kamene, které se poddají příboji příslibů a něžností. Sisyfos svoji marnou snahu vzdát nesmí, ale všichni nejsou Sisyfy! Horší je, když onou skálou je vaše manželka. :)
Včera v noci, repektive už dnes ráno, jsem skutečně nemohl zabrat a místo kostelních hodin jsem vnímal pípání svých hodinek.


čtvrtek 24. září 2009

Obraz

Zátiší


malíř si bere do ruky tužku
načrtne talíř a třeba hrušku

poeta perem také si črtá
hladový papír slova mu hltá

i on maluje totiž obrazy
slova jeho k srdci když dorazí

* *
Tak dávám opět jednu maličkost po takové přestávce, kdy jsem s počítačem nekamarádil.
Nezdá se vám taky, že snažení malířů, fotografů a psavců má hodně podobného, společného? Zachycují nebo naopak vytvářejí krásu života a světa.

pondělí 21. září 2009

Ztracený v záři


Kde je? Snad

odlétl s vlaštovkama!


Chvilku si chci povídat,

večer či z rána,

ale po celé září

spojení přes internet

prázdně se tváří


Co teď?

Co jak slehla se po něm zem?

Či práce ho úplně pohltila?


Možná jen tak s děvčetem,

které říká moje milá,

zdárně a bez zábran

zachraňují kousek léta…


I tak do všech stran

volám z plna plic:

Kde toulá se poeta?


A slyším, do toho ti nic!


foto: Lenka Rezková


pátek 11. září 2009

Re na Nový začiatok

Nový začiatok
Morigane

Čas sa na moment zastavil, i rieka prestala tiecť,
keď som hľadela do tvojich očí a našla v nich jednu zo svojich ciest,

v úsmeve tvojom, čo Srdce premenil na plamene Lásky,
popadali na zem všetky zbytočné masky,

ja ostala som v tichom očarení,
vpíjať všetky zo zmyselných tvojich vôní,

pootvorila som bránu zamknutú železným kľúčom,
nechala minulosť prestúpiť tejto chvíle slnečným lúčom,

opäť ona vkročila do mojich snov,
lúčim sa s patrónkou svojou, samotou

Takhle pěkně zaveršovala autorka Morigane na jednom z básnických fór, na která nahlížím.
Pro ty, kteří už zapomněli, připomínám, že ve slovenštině se koncové -ov čte jako -ou, tedy mělo by.



Re na Nový začiatok

samota smutná je 'spoločníčka'
v ní pomůže třeba 'aj piesnička'
však tvé oči krásné jsou noty
co hrají tu známou: já, ty

já a ty kéž v my se změní
ať zlomíme své osamění
tys za dveřmi, co rezavý maj' zámek
já z lásky mám olejničku a k srdci plánek

* *
A toto byla má reakce.

obr.: Stará vrata

pondělí 7. září 2009

Zdviž

řeknu ti to, ať to víš
máme v domě svoji zdviž
mnoho let nám posloužila
výjimečně zazlobila

utíkaj‘ léta, stárne dům
často se chodí k doktorům
je to život, tak to chodí
funkční zdviž se proto hodí

z Unie přišly noviny
nutno vyměnit kabiny
tak jsme starou vyhodili
novou, lesklou zavěsili

vyměnila se i strojovna
tím šláplo se asi do …
od teď zdraví se tu sousedé:
tak co, jede nebo nejede?

* *
Ano, ano, je to tak. V našem domě proběhla rekonstrukce výtahů tak, aby vyhovovaly požadavkům EU, tedy hlavně aby kabina měla i vnitřní dveře. Rekonstrukce proběhla ve třech etapách. Nejprve úprava motorů, pak elektronika a nakonec výměna kabiny. Měli jsme z nového výtahu radost. Ovšem, po čase začal zůstávat v mezipatře, občas v něm někdo uvízl a hlavně se tyto výpadky stupňují. K opravě se volá někdy i několikrát v týdnu. Prý i v dnešní době může být jedna zlobivá součástka nedostatkovým zbožím.

pátek 4. září 2009

Dnes ne

dnes se as koupat nebudu
bych o vůni tvou nepřišel
děkuji svému osudu
že v náruči své jsem tě měl

dnes nebudu se umývat
vždyť setřel bych tvé doteky
než usnu budu vzpomínat
krásná jak bylas, u řeky

* *
Blažené jsou ony stavy zamilovanosti, ale přesto - čistota je základ zdraví :).

úterý 1. září 2009

Jindy, jinde, s jinou...

Blesk

škoda, mohlo to být hezký...

než další verš se psáti měl
láska sklapla svoje desky

škoda, a skoro už jsem vřel...

kdyby vedle sjely blesky
více od tvého: „Ne!“ jsem oněměl

tak snad jindy, jinde, s jinou...

* *

Veršíky by se hodily i do Knihy milostné juniorské, ale samozřejmě platí i pro starší ročníky, že se láska může vytratit dříve, než vlastně stačí vůbec pořádně dát najevo, že je tu s námi.

neděle 30. srpna 2009

Re na Zbytečné dotazy

proč ženám jejich věk vadí
od třiceti na mladší syčí jak hadi?
bojí se ztráty krásy těl
muž že by za nimi už nehleděl
kdyby výši věku znal
že mladším by se věnoval
tak střeží svůj věk, ženy sokyně
i když jasné je, že žádnou čas nemine

na věk se neptá moudrý muž
a moudrá žena netají, kolik je jí už

* *
Toto je přenesený můj veršovaný komentář na Zbytečné dotazy kamarádky Lenky. Ono je opravdu neslušné se ptát ženy na její věk, tedy z hlediska bontonu je to určitě faux-pas, ale rozumná žena je se svým věkem smířena a netají ho. Mám dokonce kamarádky, které už od čtyřiceti sedmi hlásaly, že jim je padesát a že každý věk je něčím krásný, že by už nechtěly být znovu mladé a "blbé". A to je krásný postoj k životu. Proč se trápit nad něčím, co nejde změnit. Čas prostě zastavit nejde.
Já vím, mně se to povídá, když si ráno protřu oči, česat se ani nemusím a můžu jít a nemusím si malovat nic na obličej, abych vypadal k světu. Ale to je prostě život a všichni se musíme smířit s tím, že "vstanou noví bojovníci" a i ti po čase budou střídáni další generací vlčáků a krásek. To je prostě koloběh života. Tedy smiřme se s věkem, ale nerezignujme na život!
.

sobota 29. srpna 2009

Zrada

Televizor

opouštíš mne a já tě tak miloval
pohled očí svých já tobě věnoval
bylas má ikona, obrázek svatý
a teď mne opouštíš, jsem jako ťatý

nemá cenu truchlit, si přivezu mladší
budu se dívat na tělo její slabší
případně mohu též vrátit se ke knize
sbohem, tak jdi si, ty stará televize

* *
Ano, chlapi to berou jako zradu, když je náhle opustí televizní přístroj a to obvykle před nějakým mistrovstvím světa či Evropy nebo alespoň před Vánocemi, pokud si mysleli, že letos na nich ušetří. Naštěstí nejsem na televizi závislý, ale taky mne časem čeká obměna staré velké krabice za plochý obraz na stěně. Ta má zatím ještě funguje, inspirace přišla z venku.
Smutné je, že pokud vám odejde televizor, tak můžete očekávat i kolaps pračky, mrazáku či jiného vybavení domácnosti. Je zajímavé, že tyto věci trpí jistou sounáležitostí a odcházejí z tohoto světa tak nějak pospolu za doprovodu smutečního pochodu, který vydávají naše skřípající zuby při nečekané platbě nových spotřebičů.

úterý 25. srpna 2009

Nemiluj mne!


v hrudi se mi svírá cosi
moh‘ bych lásku oživit
ulehněme spolu bosi
chci tě, holka, políbit

vyprahlé jsou moje rety
tys nektaru vzácná číš
slovy trháš naše světy:
milovat mne, to nesmíš!

v hrudi se mi svírá cosi
nesmím ale lásku dát
nezkřížíme více nosy
budu jenom vzpomínat

* *
Bohužel, některé lásky musí zůstat zapovězeny.


.

neděle 23. srpna 2009

Vlaječka

Slovensko



opravdu je potěšený
návštěvníky z pod Tater
čtenáře vítá, muže, ženy
mutil – poeta amatér

* *
Včera jsem si přidal na blog počítadlo přístupů dle států. Říkal jsem si, že sice vím, kolik mám denně návštěvníků, ale co když většina je z jiných států a vlastně ani neví o čem píšu? Proto jsem rád, že po jedenatřiceti hodinách mám ze čtyřiceti návštěv u české vlaječky číslo 31 a osmičku u vlajky slovenské. Je to jistě krátký čas na vyhodnocení, ale pětinový podíl Slováků mne překvapil a zároveň i potěšil, protože jsem to opravdu nečekal. Díky.

.

pátek 21. srpna 2009

Růže z Jericha

Růže z Jericha



štěstí je někdy jak z Jericha růže
co dlouho se na vodu načeká
pak v poušti déšť ji skropit může
a ona rozvine se

tak je to i se štěstím člověka

* *
Sice je to jen upravený komentář, který jsem připojil u dnešního dílka Louče Lenky R., ale myslím, že docela pravdivý.




úterý 18. srpna 2009

Světluška

Úsvit na pláži
voda se v moři houpe
a mně to není hloupé
když pod noční oblohou
sleduji tu skvrnu tvou

ten flíček vábí moje oči
v černou vodu se za ním točí
a už mnohokráte jsem si řek‘
že krásnější jsi mořské víly

světluško má bez plavek

* *
Za tato slůvka může vzpomínka na pobyt u moře v sedmdesátých letech. Byl jsem tam jako kluk s rodiči a se strýcem. Ten byl svobodný a tak se občas od nás trhl. Jednou se domluvil s partičkou, že se půjdou podívat na východ slunce nad mořem. No a než slunce vyšlo, tak se koupalo na adama. Pak nám u snídaně vyprávěl, že východ stejně nebyl vidět, protože slunce najednou vyskočilo nad oparem, místo toho aby se vynořovalo z hladiny. Zábavnější prý bylo vidět běžet do moře ty neopálené pruhy pozadí.

Re na Světlušku
Lenka Rezková

Dva bílé pruhy
Pasu oči i touhu
Nudistická pláž

Tak takto reagovala kolegyně Lenka formou haiku na Světlušku. Druhou verzi téhož uveřejnila na svém blogu pod názvem Odhalené tajemství.

foto: archív (autor pro mne už neznámý)

středa 12. srpna 2009

Gry's photos

máte rádi přírodu?
pak nabízím vám toto
hory, zvěř i vodu
najdete na Gry's photo

jsou to hezké obrázky
norská ta krajina
pěkné fotoprocházky
ta krása až dojímá

* *
Mezi oblíbenými fotoblogy mám již delší dobu i blog Gry's photos z Norska. Autorka hodně fotografuje nádhernou norskou krajinu, lodě a třeba i zvířata ze zoo. Zajímavě jsou ukázány i pobřežní pevnůstky. Jen nevím, jestli nezůstaly nevyužity jako ty naše.
Gryin fotoblog je velmi oblíbený a navštěvovaný lidmi z celého světa. Na stránce je připraven i překladač, který velkou část norského textu přeloží do "češtiny", ale s trochou snahy porozumět je :). Jistě je na co se podívat.








  foto: Gry's photos

úterý 11. srpna 2009

Inspirace nebem

Orion

Měsíc, hvězdy, nebe
cit, co hřeje a i zebe
sešly se v našem podání
v mém a též tří krásných paní

Měsíc, nebe, hvězdičky
to inspirace je věčná
ta krása láká lidičky
jak hochy pěkná slečna

* *
Skutečně je tomu tak. V období jednoho týdne jsme o Měsíci a hvězdách psali hned čtyři veršotepci - Malá Izis, Icinka Bublinka, Lenka Rezková a já. Tuto shodu jsem nemohl přejít jen tak.

pátek 7. srpna 2009

Pod hvězdami

Měsíc

s tebou sedím za svitu Měsíce
který osvětluje mi tvé tělo
mnou se honí pocitů směsice
líbat by se mi tě hodně chtělo

ač přikryl úplněk hvězdy svou září
do trávy na záda uléhám
že nebe zajímavé je, se tvářím
tebe hlavně v zorném poli mám

je zajímavé hledat nové světy
ty však zajímavější jsi víc
kéž otočíš se, políbíš mé rety
rád bych pohladil tvou jemnou líc

jako náhodou dotkl se mě prst
očekávání na tobě už zřím
odvahu oba bereme si v hrst
už zhmotňuje se cit a já to vím

Měsíc ve vlasech ti tančí
jsi tak krásná…

* *
Ve městě není moc prostoru ke sledování hvězdné oblohy z důvodu světelného "znečištění". Proto i někdy potěší, že z neznámého důvodu vaše ulice není osvětlena a nebe nad hlavou je bez jediného mráčku a máte tedy vhodné podmínky pro zvednutí hlavy k sledování hvězd a hledání nějakého "sputnika". Tedy, byly by vhodné podmínky, kdyby ony nefunkční lampy v pohodě nezastal Měsíc v úplňku. V jeho záři skutečně polovic hvězd v noci ze čtvrtka na pátek zanikla a já jsem se proto dnes nechal tímto unést.



pondělí 3. srpna 2009

Re na Hvězdičko má

Malá Izis

tak vzhlížím ke hvězdám
a srdce mé se bojí
která je to z hvězd
co tebe svede z cest
snad Polárka
ta první hvězda oje
tak hledám Malý vůz
snad v touze být "ta tvoje"

* *
Jsem ostuda, když jsem sem naposledy zaveršoval před pěti dny a přesto sem jako první srpnové rýmování dávám reakci na moje starší dílko Hvězdičko má. Malé Izis děkuji.
.

středa 29. července 2009

Triola

Triola

háčky v látce rozepínám
záda aby nedělila
v dlaních ňadra tvá nyní mám
z košíčků se vykulila

ruce, rety se tam pasou
stehna dotýkaj' se stehen
oči mhouřím před tou krásou
níž a níž jsem tebou veden

vedeš si mě k oné slasti
do otevřeného klína
u tebe jsem jako v pasti
hezčí není žádná jiná

* *
Už jsem dlouho nenapsal žádnou milostnou, tak to tímto napravuji.
Protože jsem poněkud ztratil přehled, jestli se ona součást dámského spodního prádla stále vyrábí pod značkou z názvu básně, tak se omlouvám, pokud by tomu tak již nebylo. Ale z ryze pánského pohledu na věc - nám je jedno jak se jmenuje to, co rozepínáme. Hlavně aby to šlo rozepnout :).



neděle 26. července 2009

Vrba


desetiletí tu stála
od dětství už o ní vím
hlasy ptáků lidem hrála
darovala nám svůj stín

dnes poryv větru náhle přišel
a kořeny jí zpřetrhal
výkřik vrby jsem já slyšel
až by jeden zaplakal

vrba naše klesla k zemi
píšu pro ni malý žalm
že ač byla, už tu není
a scházet bude, povídám

* *
Skutečně nic nenasvědčovalo tomu, že by nás měla opustit krásná vrba, strom, který nevykazoval žádné známky usychání či chorob. A pak přijde vítr, který v celé republice napáchal značné škody, a chudák vrba se poroučí k zemi. Je mi to o to víc líto, protože je to letos další strom, který z naší ulice zmizel, neboť počátkem jara byly u nás pokáceny vzrostlé břízy.
p. s.: Autu pod stromem se skoro zázrakem nic nestalo.

foto: mutil

úterý 21. července 2009

Límeček

Rtěnka

potkal jsem já venku
kamarádku Lenku
ona mi svou rtěnku
otiskla na límec košile

o rtěnce nevěda
přišel v čas oběda
choť že jsem nezbeda
teď podezření má nemilé

než se budeš vítat
kamarádku líbat
zda rtěnka jde stírat
tu informaci nutno znát

to vždy se vyplatí
důvěru neztratíš
a láskou bohatý
můžeš svůj oběd vychutnat

* *
Tak za tuhle "báseň" může tv reklama. Jistě jste viděli, jak při návratu manželky domů si muž přepírá košili se stopou rtěnky na límci. A manželka se celá rozzáří, protože ona má v ruce nový prací prostředek. Pokaždé si myslím, že se rozzáří tou představou, jak cpe do pračky onu košili spolu s tím manželem. Pominu-li stupidnost reklam, tak bych pro tu situaci měl pochopení, protože se s hodně kamarádkami při setkání políbím. Je ovšem pravda, že žádná se mi nezavrtává do košile. Tak šup s manželem do pračky :).


čtvrtek 16. července 2009

Tož kde?

Ne ve mně,
ve sklenici
byla vina!

Sedíme ve vinici
Válím nudou
plod země
hvězdu rudou
od Tramína
po jazyku
Máčím rtíky
V mžiku
žár veliký
srdce rosí
a předsevzetí
touha kosí
Rozpíná mi rozhalenku

V sobě spleti
procitáme pod keři
révy vinné...
Uklízíme prázdnou sklenku
A on mi nevěří
Což je divné

Ne ve mně
Ve sklenici
byla vina

Že jsem jako po vichřici
láskou sladce ovíněna

foto: Lenka Rezková
.

Ve víně je ...

Skrze víno

zapálil jsem svíce
bych skrze víno mohl se na ně dívat
k mé náladě červené se hodí
že jsem se tvé líce
neodvážil líbat
neb s touhou mou též ostych mi chodí

skrz sklenici vína ztrácí svůj jas
ta svíce na stole žhnoucí
s vínem získám odvahu zas
dát ti k nohám srdce své planoucí

s
n
a
d

* *
Chtěl jsem dát do Knihy milostné juniorské, ale pak jsem si řekl, že asi nebude moc mladíků, kteří ze smutku nad svým ostychem sedí sami při svíčce u vína.
Plamen svíčky je krásný při pohledu skrz červené víno, ale to jistě z romantických večeří či návštěv vinných sklípků všichni víme.



sobota 11. července 2009

Starý dům

Starý dům

jsem už jako starý dům
co špatnou má fasádu
jen přítomnost tvých rtů
zvedala náladu

jsem jak k demolici dům
z nějž jen zdivo zbylo
podlahy, okna co rovny jsou pocitům
to vše ve mně shnilo
odumřel všechen cit
který chtěl já tobě dát
už nesmím tě políbit
o jiném si necháš zdát

jak starý dům připadám si
jak dům, co odstřelit se má
to proto, že má už nejsi
vlastně, koho to dojímá?

* *
Tahle neveselá nemá s mým současným stavem mysli nic společného. Jen jsem vynesl na světlo boží to, co už v konceptu delší čas skrýval můj mobil. Je dobré si občas uklidit i v něm.

.

středa 8. července 2009

Není se čeho bát



Uložili schránku bez duše
netuše, že pokluše
za dvojspřežím černých koní

Ve smutku v průvodu
vdova k zemi hlavu kloní
Otěžím velí kočí

Pojednou bez důvodu
černý kočár koně točí
místo ke hřbitovu
přes bránu
do fakultní nemocnice

V tu ránu
zhasíná plamen svíce,
utichá kapela
a rána jak od děla
nese se
tichem hrobovým

Rakev zachvě se
a padá dolů na zem

,,To jsem blázen,
sotva kafe si dám,
chvilku si pohovím
a už padám z lože
No není to krám?“

Těžce se zvedl
nebožtík
v botách z papíru…

Vdově smutek zbledl:
,,Ach můj Bože,
není nad léky!"


Ještě okamžik
a lože na míru stlučené
bylo by na věky
v hrobce studené!

Jaké z toho plyne poučení
pro ženu, co bez prodlení
místo vdoveckého důchodu
včil v base čučí?

Že ani kafe u žida koupené
bez záruky původu
účinnost vždy nezaručí


Hřbitovní



končí se zas den
mrtví chystají se ven
hřbitovní kvítí
a táhlé vytí
snad i sochy za tebou se točí
strach má totiž velikánské oči

neměj žádného strachu
ne z těch, co tlejí v prachu
ty ti neublíží
obavy měj spíš před živými
zlo je někdy i mezi svými
to je, co mě tíží

* *
Při jednom povídání přišla i řeč na kostely, hřbitovy a místa spojená se smrtí a utrpením, jako je např. Terezínská pevnost. Na Terezíně jsme se schodli, že na nás působil stejně smutně, ovšem na kostelech a hřbitovech se naše pocity rozcházely. Já, ač nejsem věřící, vnímám kostel jako oázu klidu a možná i tu energii "něčeho". Zrovna tak na mne působí i "zahrady mrtvých". Moje spoludiskutérka měla zejména ze hřbitovů veliký respekt a necítí se tam dobře. Z myšlenky, že nebezpeční jsou ti živí, vznikly tyto veršíky.

foto: mutil - Hornověstonický hřbitov
.

středa 1. července 2009

Znamení

ještě doznívá tónů nálada
byl to nářez, byla to paráda
nyní domů spolu jdem'
hudbou zmámeni
na tebe jsem natěšen
na tvá znamení
která mi dáváš
když už jsi nahá
samá voda, voda samá
přihořívá, hoří!
ztratím se já v tobě
jak kapka štěstí
v tom z lásky moři

* *
Asi by byl příhodnější název Samá voda, ale vzhledem k povodňovým událostem jsem zvolil slovo Znamení, podle názvu písně.
Na koncertu Divokého Billa jsem byl sice sám, ale náladu jsem měl opravdu výbornou, pohoda z pódia se přenesla velmi rychle do hlediště. Díky za takové skupiny. A uši? Ty byly v pohodě, byl jsem od reprobeden docela daleko :).
Myslel jsem, že sem dám svůj záznam části koncertu, ale bohužel. Ani přímé nahrávání do příspěvku, ani snaha nahrát na youtube se nesetkaly s úspěchem a tak dávám onu inspirativní písničku alespoň z jiného klipu na youtube.

klip: Divokej Bill - Znamení

úterý 30. června 2009

Nepoetická úvaha

Lenka mne svojí poznámkou pod Bouří, že prší do bezmocnosti, donutila tak trochu přemýšlet, jestli té bezmocnosti nebylo za poslední dobu už nějak moc. Jistě, vždy byly nějaké potopy, nějaká neštěstí. Jenže pak se postavily přehrady, řeky se spoutaly a nadlouho zůstaly jen lokální události, o kterých se snad ani do médií nic neříkalo. A tak jsme zapomněli, že příroda může taky mít svoji hlavu, že se dokáže vymanit z pout.
A teď lze pozorovat, že příroda brojí. Nejsem zelený, ale vidím, že zapomenutí krajinotvorné moudrosti našich předků a narovnání toků řek, vysušení mokřin, nerespektování záplavových oblastí, nečištění či zrušení odtokových cest pro záplavovou vodu, lesní a polní monokultura, rozorání mezí, to vše nám příroda začíná vracet. Meze nejenže oddělovaly jednotlivé vlastníky a plodiny, ale dávaly životní prostor drobným zvířatům a zachytávaly vodu po dešti na poli. Z dnešních celin voda teče spolu s ornicí bez přerušení z horního konce až do vesnice, na silnici. Pravda, do malých polí se s velkou technikou nedosanete a malá pole neuživí velký počet lidí. A jsme zase u toho - je nás prostě moc a vlastně už škodíme sami sobě.
Na druhou stranu, proč si tedy ona pole zmenšujeme o novostavby obchodních center, skladišť a výrobních hal (které se po skončení daňových prázdin opustí), proč do kraje strkáme další kubíky ocele a betonu, po kterém voda jen sklouzne a jede dál? Protože jsme nepoučitelní.
A příroda zatím pomalu ale jistě nabírá na rychlosti svých změn, posiluje trumfy proti nám. Někde útočí vodou, jinde zase pouští. A my sedíme na stromě a držíme v ruce pilu.
Je-li vůbec nutné řezat, řízneme z té dobré strany, nebo si podřízneme tu větev pod sebou?
.

neděle 28. června 2009

Bouře



náhle je tady!
protržena hráz nebeského rybníka
okno hned zavřít
před tou deštnou smrští kdosi tam utíká

hladina stoupá
přívalová voda protéká ulicí
k tomu se blýská
nad námi válí sudy, buší palicí

vyhlížím slunce
zimní je chlad, hore stále zataženo
nelze teď říci
léto toto námi budiž pochváleno

* *
Dělal jsem poslední upravy na předchozí Procházce a tu skoro bez předchozích varovných známek se spustila deštivá smršť a o něco později začalo hřmít. Naše ulice se okamžitě jako vždy při velkých deštích naplnila vodou, která pak jako říčka teče na křižovatku s hlavní ulicí. A tak jsem sedl a napsal Bouři. Teprve chvíli potom jsem se dočetl, že na Moravě jsou záplavy, padaly domy a umírali lidé. Co je proti tomuto neštěstí pár centimetrů na silnici.

foto: mutil - snímek z mobilu, výřez
.

čtvrtek 25. června 2009

Procházka

Pavel Pola: Liduprázdno (skoro))
od vody velký chlad vane
nezajdeme na nábřeží?
řekni: zahřejte mne, pane
prosím, na tom mi záleží!

obejmu tě kolem ramen
přitisknu se nejprv plaše
ve vodě snad každý kámen
uslyší pak srdce naše

* *
Kdepak, chlap využije i nepřízeň počasí, aby se přitulil :).
Zúčastnil jsem se vernisáže výstavy fotografií o Vltavě mého oblíbeného Pavla Poly, jehož fotky zde velmi často používám jako ilustrace. Zde prezentovaný obrázek jsem už znal z Pavlova fotoblogu, ale ve velkém papírovém formátu mě znovu velmi zaujal. A tak vznikla Procházka.

Re na Procházku
Malá Izis

tak na procházku snad šel byste rád,
i když je venku nepohoda, chlad
a přitulit se k ženě přijde vhod
já hleděla bych do těch vod
co pod námi si proudí nevím kam...
pozvání vaše přijímám
a přitulit se .... bude se mnou amen
já nemám srdce, jak ve vodě kámen.

Neodolal jsem a onen veršovaný komentík jsem připnul k mému dílku. Malé Izis děkuji.


.

pondělí 22. června 2009

Večerníček

Večerníček


miluji tě, mám tě rád
kolem tebe jako liána
moci tak se obtočit
ňadra tvá si pochovat
od večerníčku až do rána
v náruči své chci tě mít


* *
Večerníček, ale pro dospělé :)

Pravidelní čtenáři mého blogu si možná vybaví, že Večerníček byl poprvé vystaven v půli listopadu loňského roku. Ano. Ale nyní napsala Malá Izis krásnou reakci, o kterou bych vás nechtěl připravit a proto přesouvám Večerníčka i s onou reakcí dopředu.


Re na Večerníčka
Malá Izis

Tak tedy drahý, bez váhání,
svým večerníčkem buď si jist...
jen schovám raděj ovládání
bys v očích mých si mohl číst.

A pro dnes žádné přepínání
vždyť program dnes sis zvolil sám
a pohádkové milování
to věř mi, dneska uvítám.


.

pátek 19. června 2009

Pošta holubí



Dvojí zazvonění

Otvírám

Rekomando psaní
přines pošťák nám
a jen do ruky vlastní mé!

A v barvě rudé

Podpisem je stvrzené
Co v něm asi bude?

Třeba jsem nezaplatila splátku!
Nebo si chce vybít zlost anonym!
Že by žertovná pohlednice k svátku?

Co jen dělat s ním?
Úřední není,
tak proč osud pokoušet!

Raději bez prodlení
trefuji se přímo do koše
Bez přečtení…

foto: autorka
.

Dopisní telenovela

Známka Kokořínské pokličky

na srdce si známku lepím
adresuji do vlastních ruk
s tím srdcem k tobě letím
zas mladý jako bych byl kluk

až rozlepíš rekomando
kéž srdce tlukot uslyšíš
nejsem José či Armando
že miluji tě, uvidíš?

* *
Jako mužský jsem nechápal poblouznění značné části populace telenovelami jihoamerické provenience a dá se říci, že jsem na ona různá španělská jména začal být alergický. Toto dílko měla být původně čistě Pošťácká, ale onen rým 'rekomando - či Armando' byl tak silný, že ač se na ony telenovely vůbec nekoukám, tak jsem podlehl a použil je.


pondělí 15. června 2009

Západ

Západ slunce

slunce už pomalu natřásá si polštářek
za chvíli sen odvede nás do říše pohádek
v něm jak princeznu na ústa tě políbím
co bude dál, to zná jen sen a já to vím

s ranním kuropěním pak budu se usmívat
že s tebou jsem byl, že mohl jsem tě zulíbat

* *
Není to žádné nové téma, ale to asi proto, že snění (a zvláště o někom) je taková konstanta našeho bytí vezdejšího. A nejen u juniorů! Nemám pravdu?


úterý 9. června 2009

Povzdech samotáře

stokráte já už snad
dal jsem tobě vale
až se to zdá kruté

přec na tvé rety hlad
přepadá mne stále
přepadaj‘ mě chutě

na úzké, plné či co já vím
na vyzařující smyslno

ač od sebe tě odháním
nemohu bez tebe být, Ženo

* *
Měl jsem nebo mám ve svém okolí několik 'singl mužskejch'. I když se někteří tvářili jako zapřísáhlí odpůrci soužití s ženami, přesto si myslím, že by poslední dvojverší mohlo platit na všechny. Každý se chce občas přitulit, ne?

sobota 6. června 2009

Uč se synu moudrým býti

Jó, kdybychom se lépe učili,
ve fabrice dnes nebyli bychom nemilí

Příště musíme se učit více
a pak jako ta pijavice
vysajem tu lůzu, spodinu,
co vlastním potem sotva živí rodinu

A po hřbetech jiných pošlapem nahoru
A pak?
Oni maj kříž ze dřeva
a já náhrobek z mramoru!

foto: autorka
.

Před branou

aneb
kapitalista kde by byl
kdyby to byl lidumil



zdraví ztratils? to máš smolu
tak běž hezky za závoru
co na tom, že pracovals tu roky
před bránu teď povedem' tvé kroky

do ruky papír, jenž protáhne ti ret
jsi nadbytečný a tak se rozluč hned

octl jsem se na ulici
v ruce žmoulal svou čepici
teď alou na úřad práce
pobudu zde doufám krátce

snad dočkám se i já už kliky
a budu žít si bez fabriky

* *
No jo, je to tak! Ještě před nějakým časem by se jistě našla nějaká náhradní práce. Jenže v době, kdy se zrovna se skalpelem potkám já a odmarodím si tři čtvrtě roku, tak si Amerika vymyslí nějakou krizi, která se přenese i k nám, do našeho "ostrůvku jistoty", a místa ztrácejí zdraví lidé, natož tedy já a mně zdravotně podobní. Tak podruhé za dvaadvacet let jsem z této haly 'odejit'. Poprvé končila celá fabrika, teď končím sám, tedy doufám. Ale hlavně doufám, že brzy najdu novou práci.
Tedy, když jsem u předešlého dílka psal, že života dojmy přetavím v básnické pojmy, tak jsem zrovna nemyslel tento dojem :).

středa 3. června 2009

Meteorologická

Měření tlaku vzduchu

používá svatý Petr
na práci i barometr
nebo ho tam ještě
na větry a deště
sluníčko či kapky
úkolují žabky?

* *
Je to pitominka, vím. Tato říkačka neznamená, že bych začal dětinštět, jen po devíti měsících domácího vězení, byť ředěného krátkými vycházkami, mi schází kontakt s lidmi, s kamarády, dochází mi inspirace. Ale už se blýská na lepší časy, už budu zpět mezi zdravými. Tak snad ze života dojmy se přetaví v básnické pojmy. Základ Meteorologické mě přepadl dnes u umývání nádobí. A protože na červen nemám ještě nic zveršovaného, tak jsem 'svatý Petr - barometr' trochu rozvinul.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...