Uložili schránku bez duše
netuše, že pokluše
za dvojspřežím černých koní
Ve smutku v průvodu
vdova k zemi hlavu kloní
Otěžím velí kočí
Pojednou bez důvodu
černý kočár koně točí
místo ke hřbitovu
přes bránu
do fakultní nemocnice
V tu ránu
zhasíná plamen svíce,
utichá kapela
a rána jak od děla
nese se
tichem hrobovým
Rakev zachvě se
a padá dolů na zem
,,To jsem blázen,
sotva kafe si dám,
chvilku si pohovím
a už padám z lože
No není to krám?“
Těžce se zvedl
nebožtík
v botách z papíru…
Vdově smutek zbledl:
,,Ach můj Bože,
není nad léky!"
Ještě okamžik
a lože na míru stlučené
bylo by na věky
v hrobce studené
Jaké z toho plyne poučení
pro ženu, co bez prodlení
místo vdoveckého důchodu
včil v base čučí?
Že ani kafe u žida koupené
bez záruky původu
účinnost vždy nezaručí
foto: Lenka Rezková
Moc pěkné. Reakce je o moc lepší než ta moje miniatura. Prostě umíš.
OdpovědětVymazat