Už svítá

Ranní vlak

když tvé vlasy jsou tvůj šat jediný
touhu dráždíš, polož se v peřiny
do vlasů tvých prsty své zamotám
mé něžné rety na ty tvoje dám
na rety ret, dlaň na ňadra taky

... už zas svíta, slyším ranní vlaky

* *
Je krásné slyšet ranní kuropění, když díky lásce na spánek pomyšlení není. :)
Ještě bych to chtěl jednou zažít. Když už jsem Amorka tak pěkně prosil. :)

Vajíčka

Vajíčka

na ulici se zptala mne babička
pročpak vlastně nejsou tahle vajíčka?
do Polska vrátili jsme jich velice
malé klícky mají jejich slepice

ruce spráskla, co nám do Poláků
kde že snáší jejich slépky, kdáků
já vajíčko chci a české asi
evroovo jen na horší časy

máte pravdu, milá babi
naše vejce ať nám dají
i naše slípky nám kdákají
či slzy z oka jen padají?

      nejsou náhodou ty horší časy už tu?


* *
Do "angažované" tvorby se moc nepouštím, ale dnes mne trochu pobídla Rejcka svým článkem o Řecku, ve kterém zmiňuje i mnou zachycený výrok jistého ekonoma. Bohužel, takhle nějak funguje ne turecké (jak se říkalo za mých mladých let), ale evropské hospodářství. Evropu křižují kamiony s výrobky, které by si cílové země v pohodě samy zvládly vypěstovat, vyrobit, vyprodukovat. Zbytečná zátěž na spotřebu PHM, ekologii, dopady na domácí výrobce, kteří by mnohdy byli kvalitnější, ale dotovaná cena je převálcuje. Nějak mi příjde, že tu zahnutou šavli má celá Evropa. A nám pomalu zůstanou jen ty oči pro pláč!

Opět Lence

Kytice k svátku

od brzkého svítání
myslím jenom nad přáním
které řekne milé Leně
a to zcela otevřeně
že jsem tomu velmi rád
že od srdéčka mohu přát
k svátku co má podle tety
tisknu ruku, špulím rety
pro štípanou tu hubičku
vše nejlepší a kytičku!



* *
Inu, zase rok se s rokem sešel a protože se Lenka nepřejmenovala, tak posílám malý veršík coby přáníčko k jmeninám. Vše nejlepší!

Schovávaná

Schovávaná

kroužím prstem nesměle
po tvých zádech, po těle
hledám, kde se ukrývá
láska ta, co zlobívá

schovávanou se mnou hraje
neodolá, sladce taje
otáčí tě ke mně čelem
vibruje nám celým tělem

objevil jsem
zapikal jsem
deset, dvacet, Láska

* *

Láska není schovaná jen při  bouřkách a křiku. Láska je mrška hravá, ráda se nechá přemlouvat, má ráda to přemlouvání a proto se schovává, čeká a vykukuje, jestli bude hledána. A nám se tahle činnost, hledání onoho úkrytu na těle naší milé velice líbí. Nebo ne? :)

Nejsi-li vůl

Kuřátko

Malá Izis

Jak to bylo, pohádko,
zabloudilo kuřátko?
Zabloudilo mezi poli?
Ne, ne, přišlo mezi voly.
Že nebylo slepice
divilo se velice.
Jak jsou voli silní,

jak jsou voli velcí
a jak je jich přemnoženo,
kuřátko je zaraženo.
Rozdupou tu pšenici,
tihle voli velicí
a co zbude na kuře,
až mu bude nejhůře?
Kuře pípá, píp, píp, píp
s voly není nikdy líp.
Jak je vyhnat z obilí,
aby tu už nebyli?
Kuřátko je zaražené
strach mu vůl však nenažene.
Proti volům rozpoutá,
až doroste v kohouta,
bitvu za svůj zlatý klas.
Nejsi-li vůl, dej mu čas.

* *

 Bohužel, autorka veršíků má pravdu. Volů je opravdu hodně. Jen nevím, jestli máme čas, čekat na nějaké to kuře. Není už tak trochu pozdě zachraňovat poválené lány?

Jiřince

K svátku

za oknem se čerti žení
k závadě to ale není
neb posílám ti Jiřinko
velikou pusu, květinko

velikou pusu, ruky třas
vždyť svátek slavíš holka zas
i když nebe se nesměje
to mé přání snad zahřeje


* * 

Včera se ranní slunce svit a sněhu třpyt před polednem změnil na šedivou oblohu, vítr a sněhánky. Toho počasí jsem využil k blahopřejné sms, neb včera slavila Jiřina. Dnes ji dávám sem.

Snídaně do postele

Snídaně do postele

krásné ráno, raníčko
moje milá holčičko
chceš na postel kafíčko?

káva bříško nabudí
polibek tě probudí
krásný jsme los osudí

líbám, líbám, moje milá
aby ses mi probudila
v náruči se zavlnila

ruka vklouzla pod košilku
buďme tady ještě chvilku
vždyť neuteče den ...

* *
Ve Sportce za pár uhodnutých čísel je teď k mání skoro 180 miliónů. Bylo by to štěstí? Bát se o nabytý majetek, bát se závisti, neb v Čechách se úspěch moc nevyplácí? Větší štěstí je, když  vám osudí Života nalosuje jen to jedno výherní číslo a ono spojí svůj život s vaším a přináší vám každodenní radosti svojí přítomností, svým zájmem, svojí láskou.

Požehnání

Zamčeno

hrajem hru na tátu, mamku
otáčím teď klíčem v zámku
odstřižen je od nás svět
nebojím se líbat teď
šeptat: milá, mám tě rád
ruku poslat pod tvůj šat
rozepínat knoflíčky
líbat tvoje ďolíčky
tisknem k sobě těla naše
vroucně, s láskou, nijak plaše

princezno moje, to je tím
že požehnal nám Valentýn

* *

Každoročně jsem v tento čas tady hudroval nad komerčností a umělostí tohoto svátku. Potvrdilo se mi to loni, kdy jsem si přečetl článek o tom, že za vznik tohoto svátku může nějaký prodejce a nakladatel pohlednic v USA někdy začátkem 20. stol. Ty zamilované Valentýnky jej zachránily před krachem a postupně se zvyk slavit Valentýna rozšířil i do jiného obchodního sortimentu a po celém světě.

Ale když si toto vše odmyslíme, tak je hezké si říct:

"Lásko, dnes je náš svátek." ;-)

V pološeru

Doteky

zas je tady pondělíčko
vítám tě v něm, má holčičko
že je ještě pološero
myslím na tě, na tvé tělo

na tvé srdce milující
na doteky vzrušující
co mne nocí prováděly
i když oči už spát chtěly

hříšná těla hříchy plodí
k tomu se tvé krásně hodí
moje milá, moc dobře vím
zas rád se večer nakloním

* *
V neděli se má spát a nabírat sílu na celý pracovní týden. Ale když "pracuje" touha, tak je snad jedno, co je za den. :)
Ilustrativní obrázek je převzat z článku, který typologicky rozděluje milence dle krevní skupiny. Tak ti Kadle nevím, nevím. :)

Ticho před bouří

Žluté moře před bouří

Veru

Znám už
jen Tvůj
křik a pláč,
smích
ztrácí se
v ozvěnách
náhlých odchodů
někam pryč
a návraty trosky
asi už chápem
proč dva dny
spíš
tak po špičkách
bloudíme bytem,
kde stmívá se
o trochu dřív
a tikot hodin
ruší
prozatímní ticho
před bouří…

- možná jsme ty,
které si jí
zaslouží…

(Za naší vzájemnou nelásku)

* *
Asi se zde hodí napsat, "co tím chtěl básník říci".
Kdysi mi v dětství kterýsi strýc řekl, že alkohol je metla lidstva a proto se musí ničit a pak do sebe kopl panáka. Bohužel ti, kteří si toto kredo vzali za své, se obětují zbytečně. Výroba jimi zničené množství lehce doplní. Těžko se ale obnovují zničené rodinné vztahy, které se během ničení alkoholu velmi často také zničí.
Tak i o tom toto dílko je. Veru děkuji za napsání a za možnost ho zde  uveřejnit.

Slzy

Slzy

někdy život bolí, jindy cosi mrzí
pak protékaj oči, smutek jimi slzí
z radosti však jindy zase ze štěstíčka
orosí se oko, ukápne slzička
tak to prosím je a tak to věky chodí
slzy vyznávají asi podobojí

* *

Ženy jsou emočně živější než muži a často popustí stavidla svým citům. A muži, ti tvrdí muži pojednou nevědí co a jak se slzami naložit, jsou proti nim bezbranní, tedy pokud nejsou úplní tupci, pokud nejsou nejen tvrdí, ale i natvrdlí.
Mnohem oblíbenější jsou slzičky radosti, ty, které skrápějí úsměv, které byly stvořeny pocitem neskonalého štěstí. Tyto slzy přinášejí štěstí i lidem kol plačící osoby, to se usmívá i ten tvrdý muž. :)

Přilož

Přilož do kamínek

jaro mrzne ještě kdes
ví to kdekdo, ví to les
hřeje lásky nás plamínek
přilož milá do kamínek
v loži teplo, venku kláda
dej mi vše, co srdce žádá

* *

Je to můj komentík pod dílem jiné básnířky, kterým opěvovala probouzející se jaro a probouzející se lásku. V dnešních mrazech vskutku odvážný počin, tak jsem raději přiložil. :)

Nokturno

Nokturno

chtěl bych aspoň na vteřinu
strčit ruce pod peřinu
která kryje tvoje tělo
co tak hladit se mi chtělo
chtěl bych hladit, něžně líbat
tvoji krásu nahou vídat
chtěl bych toho mnohem více
pusť mne milá do ložnice

* *

Nokturno je sice hudební dílko, zastaveníčko pod okénkem, ale srdéčko dokáže po nocích také nádherně notovat svoji touhu. Dnes už asi kluci moc nestojí pod okénkem své milované a nelezou jím do její komůrky, ono to v éře vysokopodlažních domů ani není dost technicky možné, ale to srdíčko jí mohou potěšit i jinak.

druhé foto: mutil

Bez trůnu mlsný král

Marie Choutková

Možná, že jsem stínem a ruším tvůj klid
Nebo trpkým vínem, které nechceš pít
Míváš tajné touhy a ty neplním
Jsem vlna v počtu v čase, však již se nevlním
A tak tu melodicky zkoumám naše nitra
Jaká byla včera, dnes a budou zítra
Vždyť nám z nástupiště odjel jeden vlak
Mávám do daleka, máváš také tak?
Když lásko voněla jsi kouzelným tajemnem
Líp než dětské vlasy, káva ranním snem
To vycházela jsem ti snadno v ústrety
A noc se předla z hvězd, teď čeká rakety
Byla jsem ti klíčem i pouhým tělesem
A ty se často divíš, proč teď se nesnesem
Kdo hledá ve svém vztahu jen jednu korunu
Bývá mlsným králem, však králem bez trůnu
Lásko, lásko, proč tak zestárla jsi?
Voníš něším cizím, bolíš, pročpak asi?

Král

* *

Předkládám čtenářům zase jedno dílko z Maruščina šuplíčku.
Noc se předla z hvězd a teď čeká rakety - krásný básnický obrat, ta změna z promilovaných nocí na válečnou zónu. Krásný obásnický obrat, ale bohužel nám všem často známý asi i z blízka.

Jarmile

Růže květ

utekl rok jako chvilka
opět slaví nám Jarmilka

svátek ten je v plné zimě
jménem touží po květině
po kytí a travičce
posílám vše v básničce
s gratulací jsem tu nyní
co hřeje líp jak peřiny

tisknu ruku, líbám ret
k svátku přeje Tobě svět

* *
Blahopřání věnované ženě, kterou osobně neznám a asi ani nikdy nepoznám. Ovšem na jistém básnickém webu patří k mým oblíbeným autorům. Tak tedy hezký den, Jaromilo! :)

Zafúkané

* *

Tak tu máme zimu. Nejen jako roční období, ale i jako skutečný stav. Bohužel ale jsou jen holomrazy, neboť asi na většině našeho území není po sněhu ani památky. A tak dávám alespoň zasněženou písničku skupiny Fleret s poznámkou, že je lepší mít zafoukanou cestičku nebo okénko než srdéčko.

A na úplný závěr jen podotknu, že být těmi hudebníky, tak pana reziséra pěkně ženu. Nejenže je zima jim, ale pak ještě museli ošetřovat nástroje. Asi bych ho tím sněžným fukarem pěkně zafúkal. :)

video: youtube

Už ji vzbuď

Zašeptej tiše
polibek na víčka

Či spíše
něžná slovíčka
prostři na čelo

Spař čaj,
oloupej pomelo,
na kraj
polož leknín svítání

A závěrem řekni:
Už je den,
má paní