Dotěra

Polibek

já jedno tajné přání mám
sním, jak dívenku líbávám
šeptám slůvka láskou žhavá:
miluji tě, tys ta pravá

v představách jsem jen dotěra malý
naše rety si přec potykaly
i ruce chtějí mít svůj lásky díl
tedy jsem na srdce tobě je přiložil

* *

Je hezké, když si rety dvou potykají a v polibcích se dotýkají. Taková dotěrnost je ráda odpuštěna. Tedy snad. :)

Velikonoční

Pomlázka

jako správný chlapeček
myslím na žen zadeček
neb zas už jsou zpátky
ony jarní svátky

připrav klukům kraslice
bude z tebe mladice
až se proutím dotknou zádi
bíjí, ale maj tě rádi

* *
Zase jedna smsková z dnešního rána. :)
Ano, ano, opět se přiblížilo ono pondělí, kdy jsou osoby ženského pohlaví v našich končinách vymrskány na zadní části těla hodovačkou z mladého vrbového proutí, aby ty jim předaly mládí, zdraví a sílu.
Přeji děvčatům rychlé nohy a těm pomalejším a starším jemné koledníky.

Bouře doteků

Prší

ještě spím a v tom
blesk a za ním hrom
bleskem je tvé políbení
hromem smíchu tvého znění
a už prší doteků kapky
malé, přec mocné jsou tvé tlapky
nuž líbej, sváděj mne tedy
toužebné jsou mé pohledy
už i ze mne láska kape
k té krásné bouři přidám se

pěkně nám to spolu šlape!

* *

Kupodivu mne tato Bouře přepadla, napadla ráno ještě v posteli, kde jsem si ji mohl zapsat. Většinou po ránu básním tam, kam i císař chodí pěšky, což je mnohdy problém, neboť na onu místnůstku nenosím tužku a většinou neudržím myšlenku. Dá se říci, že mnoho mých skvostných děl bylo "doslova" spláchnuto do kanálu. :)
Kapka vody je malé nic, ale má sílu "vyklovat" do kamane ďolík. Tedy i doteků kapky mají moc na probuzení touhy u milovaného protějšku.

Marcelce

Marcelce

svátek slaví Marcelinky
hodně velké i malinký
a tak přeji k jmeninám
v srdéčku tě totiž mám

posílám ti svoje přání
zdraví, láska ať je k mání
ať tvé oči se vždy smějí
dobré činy se jen dějí

prolétá mi mojí hlavou
pusu že dám tobě malou
přeji prima oslavu
s gratulanty zábavu

* *
Další veršíky z Knihy sváteční patří Marcelkám. I já jich pár, tedy dva páry, znám. Tak tedy vše nejlepší!

Zip

Večer zips

copak jen mne to napadlo
rozepínat zdrhovadlo
a už sukně na zem padá
nezlobíš se, máš mne ráda

líbám tvoje nožky bílé
těším se na další chvíle
polibky co slibuješ
krásné, ... krásně miluješ!

* *
K této maličkosti mě jaksi nenapadá žádný komentík. Snad jen chvála vynálezci zdrhovadla! :)

Líbání a ...

P. Pola: Akt VI

polibek na bradu, na klíční kosti
ještě moje milá nemám tě dosti
lákají ňadra, ta krasota věží

jsi jako doušek kvalitního moku
má ruka hladí kůži tvého boku
rety a ruce rády po něm běží

z boků na hýždě cesta už je krátká
mezi stehny odemčena jsou vrátka
odolat vstupu mám? to lze jen stěží

proplétáme jazyky, nohy, ruce
oddechujeme láskou velmi prudce

muž a žena, co v objetí svém leží

* *
Krásně se to sní, krásně se to píše, ale když takhle "blázním" v dubnu, co budu dělat v květnu? :)

Zatančím

Flamenco

Malá Izis

Zatančím...
v podpatcích, sukni nad kolena
a budu v bocích rozvlněná,
vlna, jenž bere větru dech.

Zatančím...
A vítr mořský dožene
svou vlnu k silné proměně
Je rozbouřená.

Zatančím...
a budu svádět pohybem,
mám totiž hudbu v těle svém
a tančím rozvlněná.

Úplně.
Svůj tanec tančím Smyslně
a ruce bloudí po těle
jak malí něžní andělé.

Zatančím...
v mém tanci poznáš jedině
jak žena říká nevinně
"Jsem roztoužená."

Zatančím...
tančím svým tělem otázku,
zda myslíš také na lásku,
pár taktů slastné závrati
než vlna se zas vytratí.

Zatančím...
nožky se prohnou v kolenou
to slastí správně zvolenou,
a další vlna za vlnou
pění se touhou smyslnou

Zatančím...
a svádím Tě svým pohybem,
roste už touha v těle tvém?
Jsem rozpolcená.

A prohýbám svou šíji vzad
mé vlasy jako vodopád
osvěží nahá ramena.
Zvedá se vlna vzbouřená.

A z hrudi Tvé se vydral vzdech,
vlny mi tančí po zádech,
ještě pár taktů..
a v tom příštím...
vlny mé se náhle tříští
o ruce Tvé jak o útes.
Vstupuješ do vln. Miluješ.

* *

Povedená báseň Malé Izis vyslovuje otázku, zda roste touha v těle. Řekl bych, že touha musí růst nejen při smyslném tanci, krásných ženských svádivých dovednostech, ale i při čtení tohoto díla. Je autorkou napsána opravdu moc nádherně.

Ťulínek

tulí se k tobě ťulínek
posílá košík pusinek
on pusinkuje totiž rád
tvůj pusinkový kamarád

tulení, ťuli, ťulinko
chci zlobit trochu, malinko
pod duchnu nyní chci s tebou už
bys byla moje a já tvůj muž

abychom spletli ruce, nohy
budili k lásce svoje vlohy
bychom se vysílením červenali
tisíce políbení sobě dali

krásu lásky chtěl bych tobě dát
pod ochranou noci milovat
poté nám popřát hezké spaní
těšit se z tvého milování

* *

Kamarád má pejska a tomu se říká Ťulda, Ťulínek, Ťulpes. Půjčil jsem si to jeho jméno do názvu "básně" a použil i jako označení pro tulící se milence. :) Po pravdě, kdo by se rád netulil, že?

Školská

Zlomky

menšenec a menšitel
těšenec a těšitel
sčítanec či čitatel
líbanec či líbatel

budeme se učit spolu
popijeme limo, colu
nejdřív trochu matiky
a pak jiné praktiky

* *

Pamatuji, když jsem se učil se svojí spolužačkou u ní doma, že jsem měl oči všude možně, jen ne v učebnici nebo v sešitě. Pravda, k tomu líbanci a líbateli došlo až mnohem později, přesto jsem na to naše učení rád vzpomínal. Zvláště když se ze spolužačky stala manželka. :)

Nevím tedy, jestli se i dnes kluci učí s holkama, ale ovlivněn vzpomínkou dávám do Knihy milostné juniorské.

Jen tak mimochodem, pamatujete si někdo třeba ty zlomky? Já bych už musel hóódně přemýšlet. :)

Johann Pachelbel - Kánon

* *

Opět jedno hudební video. Tentokrát trochu vážněji, ale opět nádherné pohlazení. Alespoň pro mne určitě.

Schody

Staré zámecké schody

na starých schodech ku zámku
vyslovil k tobě poznámku
má milovaná, mám tě rád
teď políbení chci ti dát!



schody - tys o stupínek výš
zrak září, nebráníš se již
nevadí, že lidé mnozí vás vidí
láska za štěstí přeci se nestydí

* *
Je hezké vidět mladé dvojice, jak se líbají, objímají a tulí k sobě i na veřejnosti. Není třeba se nijak stydět za svůj cit, pokud se to tedy nepřehání až do nějaké krajnosti :). Dává to naději, že Láska nevymře. Ani po přeslici, ani po meči.
A láska se určitě nestydí. Vždyť se říká, že je slepá. A proto nevnímá provoz ostatních lidí kolem sebe. Ať už na schodech v metru nebo na Starých zámeckých schodech. :)

Hodiny

Marie Choutková

Na stěně u dveří visí nám hodiny.

Vždy, když se zešeří, poslouchám vteřiny.

Tikají, říkají, že je již pět

nikdy se nevrací pro svůj čas zpět.

Stále si zpívají jedinou písničku

a přitom prochodí kulatou cestičku.

Někdy mě nechají ručičky spěchat

nechtějí, neznají klidu si nechat.

Nikdy si neberu jejich spěch do hlavy

po každém úderu něco se napraví.

Jestliže na čas tikat si přestanou

nechci je zvykat na lenost bezbrannou

Vždyť slouží pro život v pochodu jistém

nešlapou žádných bot, mají svůj systém

Jestli je někdo tak jako ty hodiny

je potom možný fakt, že je snad jediný.

Na stěně staré hodiny visí

čas měří stejně dnes tak jako kdysi.

* *

Pěkná Maruščina básnička mi tak trochu evokuje píseň Dědečkovy hodiny skupiny Taxmeni.