Silvestrovská půlnoc

Půlnoc

až malá ručka krytá bude velkou
či na digitálu budou samé nuly
neschovávejte se pod dekou
neb o rok jsme se zas posunuli

připijme si, ať jsme zdraví
ať se za rok opět sejdeme
milující či jen hraví
a teprve pak si lehněme

* *
Děkuji všem za nahlédnutí do mého blogu a přeji do nového roku hlavně to zdravíčko a hodné lidi kolem sebe.
.

Amorek

Amorek

šíp a luk má Amorek
po lidech si střílí
je to pěkný pacholek
krátí dlouhou chvíli

měli by mu nasekat
a ten luk mu zlomit
říkám si já kolikrát
aby nemoh‘ zlobit

* *

Předchozí Žárlím jsem vypotřeboval abecedu a teď začnu s novějšími dílky.

Amorek. Je vůbec trestně odpovědný za své činy se svojí vizáží malého pacholete? Klame tělem! Mohlo by malé robě natáhnou tětivu? Určitě ne, to znamená, že Amor je staršího věku s vadou růstu a jako takový je postižitelný za opakované činy obecného ohrožení. Na druhou stranu uznávám, že poškození si mnohdy neuvědomují své poranění a vzpamatovávají se až po uplynutí promlčecí doby. Bohužel, kde není žalobce není ani soudce a Amor, alias Amorek, alias Cupido, je i nadále nepostižitelný.

Žárlím

Štěně

mou lásku milence vyměnila
za mateřskou lásku k tobě
alespoň na nějaký čas
krmení, kakánky, čůránky
věnuje se jen tobě zas!
taky jsem si tě přál
a ty ses mi odměnil…
lásku mou jsi mi vzal!

takové štěně, malý tvoreček
za chvíli bude tě zahrada plná
a hlavně dvoreček

nedivím se jí ale, kuličko naše
sleduji tě, krásná očka máš
a úsměv, když ťapkáš po dvorku
však přeci jen
počkej za půl roku
to na cvičáku uhlídáš
kdo je vůdcem smečky
Azorku…

Azore!
zase jedna ponožka
za chvíli roztrháš mi je všecky!

* *

To není o mně :) To mne inspiroval přírůstek do rodiny mých známých. Kdo má pejska, tak ví, že štěněčí období je dobou zvýšené pozornosti na vše - do ničeho nešlápnout, nic nenechávat jen tak ležet, vše schovávat, atd. Ale ta hezká věrná očka to vše vynahradí.

Veselé Vánoce

Veselé Vánoce

Děkuji vám za návštěvy mého blogu a přeji vám šťastné a veselé Vánoce.

Zvíře ve mně

Tetřev hlušec

pod mojí maskou klauna

zastoupena je všelijaká fauna

němý jsem skoro jako ryba
je to veliká má chyba
a není to až tak velká lež
že někdy líný jsem jak veš
i když chvíli jsem byl jelen
zas šípem lásky chci být střelen
a hluchý jak tetřev v toku
bych opět rád byl, lásko, cvoku
už nejsem žádný hejsek
věren bych byl jako pejsek
i přes den, nejen o nocích
trpěl bych tulení nemocí

nejsem sice už plemenný býk
přesto, ukaž se lásko, dík

* *

Ani u této "básničky" si již nepamatuji okolnosti vzniku. Pravděpodobně opět byla podnětem reakce na jinou báseň. Svého času jsme svými dílky na jistém fóru inspirovali jeden druhého. I když, jak nad tím tak přemýšlím, tak asi ne. To šlo čistě ze mne.

Zrcátko

Zrcátko

chraň si lásku, děvčátko
jak kulaté zrcátko
upustí se, rozbije se
a pak, děvče, kdoví
jestli koupíš nový

* *

Tak, to je taková miniaturka, u které si nepamatuji vůbec jak, kdy a proč vlastně vznikla, co mne inspirovalo. Pravděpodobně asi jako veršovaný komentář pod báseň nějaké autorky na jednom z básnických fór, na která se chodím podívat.

Zlomenina

Zlomené srdce

Proč Tvůj zrak zase
rozpíjí slza,
ta kapka vzešlá z Tvého žalu?
Kolikrát už v čase
získala jsi otevřenou
zlomeninu srdečního svalu?

Nabízím své dlaně
myšlenka drzá,
smím ke srdci dát je tak jako dlahy?
Já léčil bych Tě odhodlaně,
dušičku poraněnou
ošetřil by pak můj polibek vlahý.

* *

Přeji všem zraněným srdéčkům dobrého doktora.

Zlatá svatba

Lavička

(v parku)

sedíme na lavičce zas
jiné má už ona dřevo
já chci tě tady zulíbat
říkat: miluji tě, děvo

co na tom, že počmáral nás čas
trochu upravil nám rysy
na tebe chci se podívat
okem vroucným jako kdysi

krásu tvoji v paměti mám
netřeba zažloutlé foto
chci po ruce tě hladívat
s tebou šťasten jsem, tak proto

snad někdo zasměje se nám:
staříci líbají se na ulici!
však nelze mu to zazlívat
závidět bude, kdo má pod čepicí

* *
Je pěkné potkat starší pár, který se stále ještě vede za ruce. Opravdu je co závidět.

Zima čaruje

krásné je dnes modré nebe
alespoň u nás je to tak
slunce svítí, přesto zebe
já navléknu si svůj rolák

rolák ten s tím norským vzorem
co jsi mi pod stromeček dala
pak jsi něžně šeptla: honem
a v loži jsi mne zulíbala

jako vločka si roztála
jež ohřála se mi v dlani
velké štěstí jsi mi dala
krásné je to vzpomínání

* *

Ano, ano. Zima může být krásná ve všech podobách - ojíněné větvičky, zasněžená pole, rej na sjezdovkách, teplý čaj či punč a konečně i společné zahřívání se pod duchnou :)
.

Zima

Ledové květy

sluníčko svítilo,
třpytil se sníh,
na stráni za domem
vozil se smích

svítilo sluníčko,
smály se děti,
na oknech uvadly
ledové květy

sluníčko zapadá,
končí se den,
zima je pořádná,
jako zlý sen

zapadlo sluníčko,
zas tma je nad krajem,
chceš ohřát, holčičko?
... a ne teplým čajem? :)

* *

Je s podivem, že zrovna dnes jsem se probudil do zasněženého města a stále padá. Tak tahle říkanková patří k služebně starším. Vznikla v oné dlouhé zimě 06-07, v době, kdy jsem ještě o nějakém básnění nepřemýšlel. Vznikly tehdy jen první tři sloky. Čtvrtou, lehce poznamenanou "harašením", jsem dopsal vlastně až po roce, když jsem dílko uveřejňoval jinde. A v oslovení "holčičko" nehledejte pedofilii, přeci i s několika křížky na krku to jsou stále holky, ne?

Zdenečkovi

Zd. Lhoták

poslouchám hudbu Emila
a tak nějak tuším
že by se Ti taky líbila
kamaráde můj
zvláště ta o Posledním tažení
to byl rank Tvůj
připravoval ses snad od narození

škoda, kolegáčku milý
že už v autě mým
nepojedeš zas
na kuželky, na zápas
to cd bychom si pustili

scházíš mi, nosáči
přestože tam nahoře je Ti asi hej
mozek můj radu dokola otáčí
než příště budeš odcházet
raději kamarádů se zeptej!

* *

Tak tyhle verše jsem napsal loni na jaře pro mého, našeho přítele a kamaráda, dlouholetého kolegu kuželkáře, který nás náhle opustil. Všichni jsme věděli, že má problémy se srdíčkem, ale ... Na takovéto zvraty není člověk nikdy připravený.
Hned na začátku se zmiňuji o písních Emila Manna a zvl. jeho Posledním tažení (na odkazované stránce bohužel není uvedena), kde má slova:
Každý měl by mít, na posledním tažení, chlapa v černým fraku s hubou slůvek: drazí pozůstalí, vážení.
Tak na tu jsem se opravdu těšil, že mu ji při cestě na kuželky pustím, protože to bylo Zdenečkovo oblíbené téma. Bohužel už k tomu nedošlo.

Rád na něj vzpomínám a věřím, že nejen já sám.

foto: L. Prchal

Zadeček

Pozadí

kalhoty hezky těsné máš
látka tě svůdně kryje
pracuje má fantazie
mužský je to „úděl“ náš

otáčíš ke mně své pozadí
své krásné sedací obliny
mým očím to nijak nevadí
pozoroval bych je hodiny

ať ukazuješ mi líčka či záď svou
to krásné svalstvo hýžďové
jež tvarovali antičtí bohové
zájem vždy poznačí tvář mou

* *

Vím, není to žádný skvost, ale vyjadřuje můj obdiv při pohledu na krásně tvarované srdíčko ženského pozadí umocněné látkou kalhot. Popravdě řečeno, není někdy lepší, když se člověk (a tím teď nemám na mysli jen ženy) raději ani nesvlékne? On ten oblek je takový obal na dárku. Dokud ho nerozbalíme, tak si můžeme představovat, co v něm je, můžeme se na něj těšit. Po sundání papíru (obleku) může přijít i zklamání. Ale to jsem snad ani tady nechtěl říct, vlastně jen to, že i šaty dovedou umocnit libido. Ale to naprostá většina žen ví samo sebou :)

Barborky

Třešeň

po vzoru drahých babiček
které své staré zvyky držely
chystám kytici větviček
by z vázy barborky hleděly

až rozpučí květy třešňové
co symbolika nového světla
budeme se těšit na nové
na jaro, na tu obrodu světa

* *

Barborky, rozkvetlé větvičky třešní, višní, nám zvěstují návrat ke Slunci, pro křesťany nové světlo Ježíšovo, pro ostatní prodlužování dne s příchodem jara.

Za život

přes starosti, co přinesl života běh
přes křížků pár, co sedí nám na zádech
já vidím krásu Tvou, stále jsi hezká
i nyní se těším dosti, že pusa má se s Tvojí setká

není to slovní cár, mé poděkování Tobě
za děti, radost starostnou
za život, co dali jsme sobě

D Ě K U J I

* *
Myslím, že to poděkování je na místě.
.

Za sedmero horami ...

Drak

pro štěstí naše prý splnit musím tvé úkoly
řekni si, princezno má, splním cokoli

prstýnek vylovím ze dna (vany)
hlavy useču nějaké sani
i když se zbraněmi jsem na štíru
rozsekám toho draka (z papíru)
pro živou vod(k)u doběhnu ti
neusrknu, na mne je spolehnutí
chceš-li vlasy vševědoucího dědy
ač ubývají, ty tři obětuji tedy
splním vše pro tebe, princezno Mici
kočičí princ dává své slovo, čiči

nedočkav, jaký úkol se pro mne narodí
zjišťuji, že čeká mne umýt nádobí

* *

Mám rád pohádky. No a pokud soužití dvou není hororem, tak je to pohádka. A proto vznikla i tato hloupůstka.