Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde

sobota 21. listopadu 2015

Nepeču!

Už se peče
bytem mi voní Vánoce
v domě se peče divoce
já na pečení ale peču
rád jsem, že své nohy vleču
koupím BeBe Dobré ráno
a budu mít vystaráno

* *
    
     Do bytu mi zavanula ona sladká vůně, jak se u některých sousedů už začalo s přípravou vánočního cukroví. Já tedy opravdu nebudu péci, při mém neumění to nebudu pokoušet, ale snad u bebeček neskončím, snad něco málo dostanu od synka. A co si budeme povídat, ono to sladké se stejně pak dlouho shazuje, že. :)

čtvrtek 19. listopadu 2015

Do lásky jen oblečena

Pavel Pola - Akt VI
do lásky jen oblečena
do lásky a dlaní mých
silou citu rozrušena
když ji hladím po bocích

tiskne ke mně tělo svoje
cítí mého lásky žár
a já laskám ňadra dvoje
ústy prchá vzdechů pár

do lásky jen oblečena
do císařských nových šat
touží, taje moje žena
navždy chci ji míti rád

* *
     Přibližně před týdnem jsem v nějakém televizním pořadu slyšel větu: "Byla oblečena jen do lásky.", nebo tak nějak. Pro ucho poetovo to je nádherná věta a tak není divu, že jsem se k ní dnes vrátil a rozvedl ji do veršů.
     A mám s ní už i humorný zážitek. Protože už mi to moc nerýmuje a píšu sem velmi sporadicky, tak jsem chtěl z radosti ony veršíčky pro hezký den poslat kamarádce, která ráda čte mé rýmy, jenže díky překlepu v čísle odešla sms majitelce jiného mobilu (alespoň doufám :), na mužskou odpověď to nevypadalo). Snad se líbily i oné neznámé.


pondělí 2. listopadu 2015

Bábovičky

Bílá bábovička s hnědou kaňkou
nemohu usnout, já vnímám tvůj dech
oddychuješ, spíš, ležíš na zádech

touha po tvém těle zas mne spaluje
představivost moje opět pracuje
v duchu hnědých kaněk líbám špičky
ňadra jsou jak dětské bábovičky
pro moje dlaně jsou ony pravé
vymýšlím na tě dál kroky hravé
pryč s pyžamem dolů, já mám na něj pifku
studovat chci totiž tvého těla křivku
moje rety chtějí líbat ladný bok
dopřej svému muži lásky malý lok

nejsi ale se mnou, ležíš na zádech
já nemohu usnout, poslouchám tvůj dech

tak dobrou!

* *
     Včera jsem psal kamarádce smsku, že Kladno hlásí chladno, a nevím jakou asociací vznikla druhý den tato říkanka. Že bych měl před očima ty bábovičky? :) Ale jaké, kamarádka bydlí daleko! :)
     Hledal jsem na netu obrázek takových těch plechových báboviček na písek z mého dětství. Nenašel. Současné umělohmotné tvary bohužel s ňadry nemají nic společného, tak vkládám jinou bábovičku. Vždyť stejně láska prochází žaludkem. :)
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...