mutil poeta: Bábovičky

Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní. * * * Objevil jsem umělou inteligenci, s jejíž dopomocí oživuji některé mé (a nejen mé) texty hudbou a zpěvem.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde

pondělí 2. listopadu 2015

Bábovičky

Bílá bábovička s hnědou kaňkou

nemohu usnout, já vnímám tvůj dech
oddychuješ, spíš, ležíš na zádech

touha po tvém těle zas mne spaluje
představivost moje opět pracuje
v duchu hnědých kaněk líbám špičky
ňadra jsou jak dětské bábovičky
pro moje dlaně jsou ony pravé
vymýšlím na tě dál kroky hravé
pryč s pyžamem dolů, já mám na něj pifku
studovat chci totiž tvého těla křivku
moje rety chtějí líbat ladný bok
dopřej svému muži lásky malý lok

nejsi ale se mnou, ležíš na zádech
já nemohu usnout, poslouchám tvůj dech

tak dobrou!

* *
Včera jsem psal kamarádce smsku, že Kladno hlásí chladno, a nevím jakou asociací vznikla druhý den tato říkanka. Že bych měl před očima ty bábovičky? :) Ale jaké, kamarádka bydlí daleko! :)
Hledal jsem na netu obrázek takových těch plechových báboviček na písek z mého dětství. Nenašel. Současné umělohmotné tvary bohužel s ňadry nemají nic společného, tak vkládám jinou bábovičku. Vždyť stejně láska prochází žaludkem. :)