 |
| Amelie: Soumrak |
zapadá za obzor
již tmí se velice
spát bude mnohý tvor
Luna a oblaka
honěnou budou hrát
to chlapce naláká
polibky děvám dát
* *
Vzal jsem si zpět a ještě trochu upravil komentík u fotočlánečku Podvečer z blogu Život kolem nás kamarádky Amelie, která má krásný cit, oko na hezké záběry.
Hele, moje fotka. :-) Já jsem si říkala, že ji odněkud znám. Děkuji za pochvalu, chválím i já Tvé verše.
OdpovědětVymazatJiž jsem to psala k Amelii, ale protože jste mne k tomu inspiroval Vy, tak jsem se rozhodla, že svoji báseň přiložím jako polínko do ohně Vašeho blogu. Psala jsem, že mě mrzí, jak bezduchý verš jsem tam opakovala, a tak jsem na truc vybásnilo něco...Nu, nevím, zda lepšího, ale alespoň delšího :)
OdpovědětVymazatSvět potemněl
Slunce uvěznily koruny lip a bříz
Stromy líbají otevřenou zemi
Umlklo srdce moje
Umlklo…milování?
Havraní nocují
Zániky znají zimy a také životů
Jsi vzdálenější
Vzdálenější než jsi kdy byl
A přece myšlenkám mým jsi příjemnější
Duše má
Kypí pod vzpomínkami z neduhů
Jiskry radosti dávno již zalila jsem
Těžké je přiznat světu mučení nitra
Těžké je zavřít za tebou tu zem
Nechť proletí
Proletí tvým tělem jen ti dobří poslové
Nechť nasytí teplem tvoje tělo prokřehlé
A ať zvěstují ti moji píseň
Snad do tvých uší prázdných aspoň ona dolehne
Krásné verše! Děkuji za vložení sem ke mně.
OdpovědětVymazat