Vločka

Vločky

vločka s vločkou padá z nebe
proč ta něžnost vlastně zebe?

* *

Jednotlivá vločka sněhu je opravdu něžná a kouzelná krása. Škoda jen, že větší padání "kalamitek" nás stojí peníze, čas a úsilí k odklízení měst a obcí, nebo i jen malého místa k zaparkování svého motorového miláčka.

Sněhová vločka (ledový dendrit) je forma pevného skupenství vody (sněhu). Ledové dendrity vznikají v atmosféře, kde se vytváří i jejich tvar. Nad dendrity si lámal hlavu už v polovině 17. stol. filozof a přírodovědec René Descartes; pojednání o vločkách sepsal i Johannes Kepler. Oba zjistili, že ledové krystalky mají vždy přibližný tvar šestiúhelníku (případně jsou šestiboké) - mají šest přibližně stejných ramen. Nejčastěji však nejsou dokonale symetrické. Přesný tvar vloček určuje teplota, za níž vznikají; při teplotě -2 °C se tvoří vločky neobvyklého trojúhelníkového tvaru.

obr. a text: Wikipedia

Veselé Vánoce

Vánoce

S přáním krásného prožití vánočního času
přicházím z dáli k vám
Pod stromkem z lásky ať v očích je jasu
přáníčko svoje posílám

Veselé Vánoce všem lidem dobré vůle
přeje mutil poeta

* *

Není to verš vymyšlený pro tento blog, ale je to upravený mail poslaný kamarádce na Moravu. Snad se nebude zlobit, že se ten mail stal věcí veřejnou.
A když jsem u toho, tak uveřejním ještě jedno podobné dílko, co jsem dopoledne poslal do světa.

Příjemné prožití svátečního času
V klidu a míru, co více si přát?
Snad od hvězdy vánoční do srdcí jasu
By lásku a štěstí kol mohla si dát

Tak teď opravdu - šťastné a veselé Vánoce

Lékařská zpráva

Malá Izis

Chřadne a ztrácí na váze,
anamnéza - škrtá se
nedůležitá položka.
Lékařská zpráva, doložka.
Klinický obraz v obraze,
dál ovšem ztrácí na váze.
Co dělat, pouštět dále žilou?
To by ji více oslabilo!
Však ze dne na den je víc tenká.
Kdo mi to stůně?

Peněženka.

* *

Opět s velikým díkem vkládám dílko Malé Izis.

Výlov

Výlov

na rybníce se voda vaří
stahují se přeci sítě
mnoho ryb ulovit se daří
do kádí hledí nejedno dítě

výlov dobrý, hezká to práce
na Vánoce kaprů bude dost
co osvobodit šupináče
pustíme jednoho pro radost?

* *

U žádného výlovu jsem doposud nebyl, ale mluvil jsem před časem mobilem s kamarádkou a že se chystají podívat na výlov rybníka u jejich vísky. A tak vznikla tato "básnička". A tamní rybáři možná pustili zpět i nějakého toho nestora šupináče, tak jak se to dělá na těch známých jihočeských rybnících.

První sníh

Dnes jsem se probudil a ze šedivé oblohy se na Kladno snášel první sníh. Samozřejmě se hned rozpouštěl, jen na sklech zaparkovaných aut se mírně udržoval. Roztával, ale já si řekl, že už paní zima notně klepe na dveře a že by bylo pěkné, složit nějaká slůvka na oslavu prvního sněhu. A tak jsem po několika denní absenci u PC (z důvodu nemoci jsem byl raději v posteli než u počítače) jej dnes zapl a pak jsem udělal velikou chybu - podíval jsem se nejdříve na blog kamarádky Lenky. A ona tam má nádhernou báseň Nálada nebeská. Po jejím přečtení od tohoto tématu alespoň na chvíli odstupuji, protože můj výtvor by byl jen slabým odvarem té krásy.
Kam Ty chodíš na tu inspiraci? Gratuluji.

Milování

Malá Izis

Mé nehty vryté do kůže

A tvoje zasténání….

Tak budiž, když to pomůže,

Bolavé milování….

Své nehty vrývám do ramen

a souzním s tělem tvým…

ač v záhadách jsi zahalen

tak vím, že víš, že vím….

Tvé zuby vryté do kůže

A tělo samý šrám…..

Tak budiž jako na růže

Dnes k Tobě uléhám….

A v touze jenž je šílená

se potápím i sním

Když hledím na Tvá ramena….

Když tančím s tělem tvým….

A ty víš proč ta proměna

Už nebojím se pout….

Jsem konstantní i proměnná…

Jsem žhavé lávy proud..

Tak v proudu času plyne noc

A sladký měsíc hvězdy chrání…

Můj vzlyk….. mám volat o pomoc?

A pak…

…Tvé sladké zasténání…

* *

No řekněte, není to nádhera?!
Malé Izis opět děkuji za vypůjčku.
.

Vyznání pro veliké oči

Oko

jen náhodou se já tenkrát zjevil
a ty jako bys mne už čekala
tvůj pohled vřel, pro mne jiný nebyl
kontrolka v nitru mi blikala

pojednou zmizeli všichni lidé
já vnímal jen tebe, tvůj lepý tvar
ano, to asi tak vskutku bude
život mi nabídl vznešený dar

dlouhá léta žijeme už spolu
žádná jiná pro mne více není
životem jdeme nahoru, dolu
tobě věnuji své noční snění

do tvých očí roky se již dívám
stále rád hladím havraní tvůj vlas
ústa, tělo s potěšením líbám
láska, štěstí kéž neopustí nás

ve tvých očích rarach stále září
tys předala jej i našim dětem
snad jim nepomizí z jejich tváří
až bez nás si půjdou širým světem

* *

V mém okolí je teď bohužel několik případů, kterých se toto vyznání už týkat asi nebude, přesto věřím, že instituce šťastného letitého manželství stále existuje.
A proč Vyznání pro veliké oči? Mám kamarádku, co má nádherné velké oči, ovšem dost často se dívají smutně. Rád bych, kdyby se do nich nastěhoval zpět ten plamínek radosti.

.

Večerní sms

SMS

slunce jinam svítí už
končí se den zase
hudba jen ať hraje tuš
poctu tvojí kráse

esemesku posílám
v ní přeji sladký sen
to že na tě vzpomínám
a zítra hezký den

* *

Protože mne už delší dobu nenapadlo nic, co by stálo za uveřejnění zde, tak sem dávám alespoň přátelskou sms, napsanou kamarádce, kterou jsem delší dobu neviděl. A protože byla kamarádce, tak zařazuji jen do Knihy všeho možného. Čtenářovi nebráním, aby si ji zařadil někam jinam.
.

Dotek

P. Pola: Akt IV

Malá Izis

Vzlétá k tobě blíž
a na dotek jak má se
pluje ve vlasech
a tváří dotýká se....
prsty vyznání ti píše
na kůži.....
jako přiznání.....
že touží po muži...

* *

S laskavým svolením autorky uveřejňuji tuto jemnou maličkost, která mi při prvním přečtení hodně zahrála na city.
K jemnému dotyku patří i jemné ruce. A tak mi opět po čase za ilustraci posloužila jedna z nádherných fotografií Pavla Poly.

Na dobrou noc

Anděl

do černé tmy smutně se dívám
schovaná jsi tam někde v dáli
jen z dlaně pusu ti posílám
ač rety mé rády by líbaly

posílám pocel pro dobré spaní
ať chrání tě tvůj andílek
toto je mé noční přání
sny plné na mne vzpomínek

Vzpomínání

Plzeň 1938

pohlédni do mapy, co přináší vzpomínky
pohlédni do mapy, co vrací nám čas
u starých fotek slyš povídání maminky
či zasněný dědův nebo babi hlas

krajina do melíru byla oblečena
políčka malá tvořila její šat
zoráním mezí malba byla poničena
do celin velkých se lze jen zadívat

* *

Předešlý článek nebyl ve verších a tak tedy přidávám na stejné téma dvě sloky.
Ono letecké mapování z padesátých let opravdu ukazuje naši krajinu jak dříve oblíbené melírované svetry. A skutečně můj otec nad těmito obrázky vzpomínal co, kdy, kde a jak bylo. Ale to je normální, já už vzpomínám taky :).

Ortomapa - výlet do padesátých

Výlet do padesátých

Přenáším sem článek, který jsem začátkem července vystavil na svém druhém blogu "mutil - mapa minulosti obcí ČR". Týká se leteckého snímkování České republiky v průběhu padesátých let a v případě západního pohraničí zachycení stavu z konce čtyřicátých let. Mladší snímkování z důvodu výstavby vojenských objektů asi nebylo povoleno, nebo se nemohlo uveřejňovat. Určitě se nejeden z vás podívá, jak se za padesát či šedesát let změnilo jeho okolí.

Na "Kladně minulém" se objevil odkaz na zajímavou ortmapu, porovnávající stav současný s padesátými léty. Krásně lze pozorovat "rozpínavost" našich sídel. Jistě se najde pár lidiček, kteří se budou chtít podívat, jak to u nich před pár desítkami let vypadalo, kde před stavbou sídlišť či nových domků byla pole, nebo naopak, kde jaké domy či celé vísky přestaly existovat, a tak sem přenáším onen odkaz na "Kontaminovaná místa".Vzhledem k tomu, že kontaminovaná je vlastně celá republika, tak si zobrazení oné kontaminace nemusíte zapínat a můžete se kochat jen přepínáním mezi historickým a současným zobrazením vámi vybraného místa.

Historická ortofotomapa © CENIA 2010 na stránkách spravovaných CENIA

Podkladové letecké snímky poskytl VGHMÚř Dobruška, © MO ČR 2009

Podkladová data © ARCDATA Praha, Český statistický úřad

* Nu, a protože se svět mění, a tedy i ten internetový, tak zobrazení letecké mapy padesátých let CENIA ukončila a nově je na tomto odkaze.

Hravá

Hra na maminku a na tatínka

o nocích chtěl bych si s tebou hrát

na maminku a na tatínka

beze studu políbení dát

na ústa, ňadra, na ramínka

odhalit chtěl bych tvůj svůdný klín

a dopřát nám vroucnost rozkoše

lásku mou jednou ti projevím

mé sny nehodíš snad do koše

* *

Ach jo, stále to samé, stále jen to smyslné tělesno, ale napsat ódu na to, jak je chytrá, to ne! No jo, ale takhle to holt chodí, že při prvotním výběru většinou rozhoduje ten vzhled. Tedy hlavně v tom mladším věku a proto tohle dílko dávám k "juniorům".

Dobývání

Košilka

vem si noční oděv, jaký chceš
z froté nebo pavučiny
mým rukám stejně neujdeš
atak jejich bude účinný

granáty polibků ochromí obranu
k průzkumu bojem nastoupí mé dlaně
a jimi se ti pod košilku dostanu
vnady ač v krytu jsou, dosáhnu na ně

pak odložíme maskování
látka už nemusí nás krýt
a to krásné dobývání
v milování můžem proměnit

* *
Ač jsem nebyl na vojně, ale jen u vojáků (starší ročníky znají výraz "pětimetr"), tak jsem si dovolil připodobnit milostné dobývání strategii vojenské.

Byl tu strom

Raněný strom

strom, ten svědek času němý
jenž chladil stínem generace
z rozhodnutí lidí není
v krajinu vstoupila negace

prý starý, velký ten strom byl
komusi kazil jeho výhled
ký hlupák ho tu jen sadil
že my zem musíme s ním sdílet?

a tak místo stínu v listí
klimatizace nás chladí
už si nejsme vůbec jisti
zda stromy znát budou lidé mladí

* *

Kdepak, nejsem nikterak "zelený", ale v poslední době proběhlo několik zpráv o vandalském i účelovém nařezávání kmenů stromů v lesích či jiných pozemcích, které pak musí být pokáceny. A tak jsem vytáhl ze šuplíku dílko, se kterým jsem si dlouho nevěděl rady. A ono se v novém kontextu oprášilo, upravilo a je teď tady.

Snění v dešti

Prší

a léto je zas dospělé
dříve se nám smráká
ač nesezdáni v kostele
líbat tě mne láká

dnes tu prší, jen se leje
zmoklo město zcela
jenom snění mě zahřeje
jako bys mne chtěla

sním sen, že mám tě v náruči
kůže se dotýkám
mé rty sladce tě mučí
štěstím se zalykám

a ku mně že se choulíš sním
tělem záškub chvěje
když hladím, líbám ti tvůj klín
láskou srdce pěje

bubnují tu kapky deště
tak přinášejí sen
a v tom snu mi šeptáš: ještě!
v něm ty a já jsme jen

* *

Probudil jsem se do deště a prší stále. A možná toto počasí ve mně probudilo tu "touživou" :).

Už běžím

Už za kliku beru známých dveří
Utíkala jsem s větrem o závod
do míst samoty - starou lásku střeží!

Snad nezakopnu o letitý schod,
kde tisíckrát si foukala šrámy
a leštila slzy na linu ...

Snad osud dneškem dá mi
víc, než chladnou roklinu
nevyřčených souvětí

Zamčeno - slova na zem padají
Dnešek metu do smetí
zatím, co stojíme na kraji

smazaného zítřka ...


foto: Lenka Rezková

Nerezaví

Koroze

jak se v jednom rčení praví
ta svatá pravda, řekl bych
stará láska nerezaví
já myslím na tě, na můj hřích

sním, že uložím tě v plátky růže
že spojí se opět naše těla
rety se dotknou tvé nahé kůže
to aby ses slastí rozechvěla

vrať se, ať nejsem stále sám
čekám a hodně se mi stýská
šeptat chci, že rád tebe mám
pospěš, osůbko mi blízká

* *
Jistě to zná nejeden z nás, a nejen svobodní, že mu hlavou proběhne vzpomínka na lásku dávno minulou, nebo jen minulou :).
.

Kamarád. Kamarád?

Kamarád nebo přítel?

kamarád přestává být kamarádem
když dotek ruky je jemnější
když při vítání před prahem
pojednou polibek plnější

kamarád přestává být kamarádem
kamarádkou když srdce buší
přestane být vlastním pánem
a spadne do citu po uši

kamarád přestává být kamarádem
pokud má být něco více

spokojíš se, děvče, s málem
či si necháš líbat líce?

* *

Může to být těžké rozhodnutí, protože to "málo" se pak může velmi rychle zničit. A jak známo, přátelství je někdy víc než láska. I když se říká, že čisté přátelství mezi ženou a mužem není možné. :)
Tyto veršíky vznikly rozvinutím mého komentáře pod Volným pádem, prozatím poslední uveřejněnou básní kamarádky Lenky. Tímto Leně děkuji za pobídku a inspiraci.
.

Svátek

Svátek

posílám ti, synu, dnes

to že máš ty jmeniny

blahopřejnou sms

hošíku můj jediný

posílám ti blahopřání

na dálku tisknu ruku

a dost už toho povídání

hezky to oslav, kluku

* *

Už dlouho jsem sem nic nenapsal. Tak alespoň sms, kterou jsem posílal 24. 6. svému synovi.

.

Re na Zlomeninu

Malá Izis

Máš srdce zlomené

nesrůstá a bolí...

krev jím protéká

ať myslíš na cokoliv

je bolest úděl člověka.

otázka lidstva odvěká...

a jaký má to smysl

otevřenou mysl

měl bys mít. 

nesrůstá? Nech ho,

nech ho bít

vždyť nadarmo to není

proces uzdravení

samo začíná...

jedna jediná je třeba vteřina

jeden jediný je třeba pohled

máš srdce zlomené...

ne, neber na něj ohled...

vždyť to každý zná

ty city jsou tu stále...

poví ti jak dále....

nech ho být

Izis tě přišla povzbudit.

* *

Má múza stále ještě stávkuje a tak využívám nového krásného komentáře Malé Izis k mé starší Zlomenině. Malé Izis tímto děkuji.
.

Prvomájová

obloha je zatažena

přesto ošklivo není

snad budeš, děvo, potěšena

když pošlu májové políbení

* *

Kopíruji sem svůj komentík z pod básně Máj, lásky čas? z blogu kamarádky Lenky. Ten mne napadl, když jsem nemohl usnout jsa probuzen ve dvě hodiny v noci. Za oknem tmavá noc bez hvězdiček signalizovala naplnění předpovědi o zhoršení počasí a tak mi na mysl přišly tyto rýmy.

A snad už konečně přidám i něco jiného.
.

Koleda 2010

Koleda

jako správný chlapeček

myslím na tvůj zadeček

i když nejsem žádný floutek

přinesl jsem na tě proutek

vystrč půlky, milá děvo

pohladí tě mladé dřevo

ono předá zdraví, mládí

ať tě kluci mají rádi

* *

Tak tahle koleda vznikla vlastně díky sms mé kamarádce, pro kterou (tu esemesku) vzniklo to první dvojverší. A cestou na další koledu jsem zase po čase zaměstnal mozek veršováním.

Na Valentýna

Plamínek lásky

miluji tě a ty to víš

oddáváš se mi tu cele

v loži mém, aniž spíš

necháš mne bloudit po svém těle

krásnější než každá jiná

jsi chytrá a prostě skvělá

dnes, o svátek Valentýna

spojíme, lásko, naše těla

* *

Ač tato slůvka byla napsána těsně před v názvu zmiňovaným svátkem, tak jsem stále na nich chtěl něco upravovat. Stejně jsem to " nepopsatelné něco", co mi na té "básni" vadilo, nenašel a tak se značným zpožděním uveřejňuji.

Už loni jsem psal, že Valentýna moc neberu, protože tento svátek nám byl uměle implantován a je to spíš komerční záležitost, než aby vycházel z lidu. Ale chápu, že omladina se s ním už sžila a v tento den se leckomu rozhoří srdéčko více.

Variace na Jarka N.

Zatím co se koupeš

Jarek Nohavica

zatím co se koupeš
umýváš si záda
na největší loupež
ve mně se střádá
tak jako se dáváš vodě
vezmu si tě, já, já zloděj

už v tom vážně plavu
za stěnou z umakartu
piju druhou kávu
a kouřím třetí spartu
a za velmi tenkou stěnou
slyším, jak se mydlíš pěnou

ref.:
nechej vodu vodou
jen ať si klidně teče
chápej, že touha je touha
a čas se pomalu vleče
cigareta hasne
káva stydne
krev se pění
bylo by to krásné
kdyby srdce bylo klidné
ale ono není

Myslím, že jsem se na tomto svém blogu již jednou vyznal z oblíbenosti písní Jarka Nohavici a to se nezměnilo ani po tom čase.
V našem domě z padesátých let sice umakart nemáme a tak jsem si dovolil v mé variaci na Nohavicovo téma onu velmi tenkou stěnu nahradit skleněnými dveřmi do sprchového koutu.

Sprcha

Variace na Jarka N.

hlavou se mi honí slova
té krásné písně Jarka N.
místo mne tě líbá voda
srdce z těla vyskočí mi ven

zarosené sklo tě kryje
tvých vnad mám jenom tušení
teď snad ruka ňadra myje
to stupňuje mé bušení

nevydržím ani chvilku
otevřít musím zástěnu
nejen voda z naší sprchy
i já zulíbám si svou ženu

* *

Společné koupání, ať už ve vaně či ve sprše, patří k tomu pěknému v soužití dvou. Nebo ne?

Práce

Práce

našel jsem si novou práci
to úleva je, přátelé
chmury se mi z čela ztrácí
dobře je mi po těle

je to práce, co mne baví
tady budu hrozně rád
ušetřím snad nervy, zdraví
na pc budu malovat

* *

Tak sláva! Není lepší zprávy do mého blogu na začátku nového roku! Po více jak půl roce bez pracovního poměru se na mne opět usmálo štěstí.
.