Marie

uctíváme pannu svatou
prý Bůh byl synu tátou
ten pak nesl si svůj kříž
Ješua on, Ježíš 

uctíváme Marii
syn obětoval se jí za lidi
tam na kopečku Golgotě
visel jak hrneček na plotě

já Marušku téže mám
té huběnku svou dám
s tou já mívám veselo
když přitiskne se na tělo

Marušce své se kloním
o lásku její hodně stojím
nemusí být ona svatá
třeba budu brzy táta

já Marušku téže mám
té svou lásku dám
nemusí být ona svatá
budeme my máma, táta

* *

     I když je zrovna čas Velikonoc, tak ono dílko nepojednává o zázraku zmrtvýchvstání, ale o Maruškách, o jméně, které zvolna opouští naše domovy, jsa vytlačováno jmény modernějšími. Obě moje babičky byly Marie, teta je Marie, mám pár hodně dospělých kamarádek toho jména, ale nějak si nevzpomínám, že bych slyšel před domem nějakou maminku volat na Marušku. Ty už brzy budou asi jen v těch hezkých pohádkách.