Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde

středa 29. července 2009

Triola

Triola

háčky v látce rozepínám
záda aby nedělila
v dlaních ňadra tvá nyní mám
z košíčků se vykulila

ruce, rety se tam pasou
stehna dotýkaj' se stehen
oči mhouřím před tou krásou
níž a níž jsem tebou veden

vedeš si mě k oné slasti
do otevřeného klína
u tebe jsem jako v pasti
hezčí není žádná jiná

* *
Už jsem dlouho nenapsal žádnou milostnou, tak to tímto napravuji.
Protože jsem poněkud ztratil přehled, jestli se ona součást dámského spodního prádla stále vyrábí pod značkou z názvu básně, tak se omlouvám, pokud by tomu tak již nebylo. Ale z ryze pánského pohledu na věc - nám je jedno jak se jmenuje to, co rozepínáme. Hlavně aby to šlo rozepnout :).



neděle 26. července 2009

Vrba


desetiletí tu stála
od dětství už o ní vím
hlasy ptáků lidem hrála
darovala nám svůj stín

dnes poryv větru náhle přišel
a kořeny jí zpřetrhal
výkřik vrby jsem já slyšel
až by jeden zaplakal

vrba naše klesla k zemi
píšu pro ni malý žalm
že ač byla, už tu není
a scházet bude, povídám

* *
Skutečně nic nenasvědčovalo tomu, že by nás měla opustit krásná vrba, strom, který nevykazoval žádné známky usychání či chorob. A pak přijde vítr, který v celé republice napáchal značné škody, a chudák vrba se poroučí k zemi. Je mi to o to víc líto, protože je to letos další strom, který z naší ulice zmizel, neboť počátkem jara byly u nás pokáceny vzrostlé břízy.
p. s.: Autu pod stromem se skoro zázrakem nic nestalo.

foto: mutil

úterý 21. července 2009

Límeček

Rtěnka

potkal jsem já venku
kamarádku Lenku
ona mi svou rtěnku
otiskla na límec košile

o rtěnce nevěda
přišel v čas oběda
choť že jsem nezbeda
teď podezření má nemilé

než se budeš vítat
kamarádku líbat
zda rtěnka jde stírat
tu informaci nutno znát

to vždy se vyplatí
důvěru neztratíš
a láskou bohatý
můžeš svůj oběd vychutnat

* *
Tak za tuhle "báseň" může tv reklama. Jistě jste viděli, jak při návratu manželky domů si muž přepírá košili se stopou rtěnky na límci. A manželka se celá rozzáří, protože ona má v ruce nový prací prostředek. Pokaždé si myslím, že se rozzáří tou představou, jak cpe do pračky onu košili spolu s tím manželem. Pominu-li stupidnost reklam, tak bych pro tu situaci měl pochopení, protože se s hodně kamarádkami při setkání políbím. Je ovšem pravda, že žádná se mi nezavrtává do košile. Tak šup s manželem do pračky :).


čtvrtek 16. července 2009

Tož kde?

Ne ve mně,
ve sklenici
byla vina!

Sedíme ve vinici
Válím nudou
plod země
hvězdu rudou
od Tramína
po jazyku
Máčím rtíky
V mžiku
žár veliký
srdce rosí
a předsevzetí
touha kosí
Rozpíná mi rozhalenku

V sobě spleti
procitáme pod keři
révy vinné...
Uklízíme prázdnou sklenku
A on mi nevěří
Což je divné

Ne ve mně
Ve sklenici
byla vina

Že jsem jako po vichřici
láskou sladce ovíněna

foto: Lenka Rezková
.

Ve víně je ...

Skrze víno

zapálil jsem svíce
bych skrze víno mohl se na ně dívat
k mé náladě červené se hodí
že jsem se tvé líce
neodvážil líbat
neb s touhou mou též ostych mi chodí

skrz sklenici vína ztrácí svůj jas
ta svíce na stole žhnoucí
s vínem získám odvahu zas
dát ti k nohám srdce své planoucí

s
n
a
d

* *
Chtěl jsem dát do Knihy milostné juniorské, ale pak jsem si řekl, že asi nebude moc mladíků, kteří ze smutku nad svým ostychem sedí sami při svíčce u vína.
Plamen svíčky je krásný při pohledu skrz červené víno, ale to jistě z romantických večeří či návštěv vinných sklípků všichni víme.



sobota 11. července 2009

Starý dům

Starý dům

jsem už jako starý dům
co špatnou má fasádu
jen přítomnost tvých rtů
zvedala náladu

jsem jak k demolici dům
z nějž jen zdivo zbylo
podlahy, okna co rovny jsou pocitům
to vše ve mně shnilo
odumřel všechen cit
který chtěl já tobě dát
už nesmím tě políbit
o jiném si necháš zdát

jak starý dům připadám si
jak dům, co odstřelit se má
to proto, že má už nejsi
vlastně, koho to dojímá?

* *
Tahle neveselá nemá s mým současným stavem mysli nic společného. Jen jsem vynesl na světlo boží to, co už v konceptu delší čas skrýval můj mobil. Je dobré si občas uklidit i v něm.

.

středa 8. července 2009

Není se čeho bát



Uložili schránku bez duše
netuše, že pokluše
za dvojspřežím černých koní

Ve smutku v průvodu
vdova k zemi hlavu kloní
Otěžím velí kočí

Pojednou bez důvodu
černý kočár koně točí
místo ke hřbitovu
přes bránu
do fakultní nemocnice

V tu ránu
zhasíná plamen svíce,
utichá kapela
a rána jak od děla
nese se
tichem hrobovým

Rakev zachvě se
a padá dolů na zem

,,To jsem blázen,
sotva kafe si dám,
chvilku si pohovím
a už padám z lože
No není to krám?“

Těžce se zvedl
nebožtík
v botách z papíru…

Vdově smutek zbledl:
,,Ach můj Bože,
není nad léky!"


Ještě okamžik
a lože na míru stlučené
bylo by na věky
v hrobce studené!

Jaké z toho plyne poučení
pro ženu, co bez prodlení
místo vdoveckého důchodu
včil v base čučí?

Že ani kafe u žida koupené
bez záruky původu
účinnost vždy nezaručí


Hřbitovní



končí se zas den
mrtví chystají se ven
hřbitovní kvítí
a táhlé vytí
snad i sochy za tebou se točí
strach má totiž velikánské oči

neměj žádného strachu
ne z těch, co tlejí v prachu
ty ti neublíží
obavy měj spíš před živými
zlo je někdy i mezi svými
to je, co mě tíží

* *
Při jednom povídání přišla i řeč na kostely, hřbitovy a místa spojená se smrtí a utrpením, jako je např. Terezínská pevnost. Na Terezíně jsme se schodli, že na nás působil stejně smutně, ovšem na kostelech a hřbitovech se naše pocity rozcházely. Já, ač nejsem věřící, vnímám kostel jako oázu klidu a možná i tu energii "něčeho". Zrovna tak na mne působí i "zahrady mrtvých". Moje spoludiskutérka měla zejména ze hřbitovů veliký respekt a necítí se tam dobře. Z myšlenky, že nebezpeční jsou ti živí, vznikly tyto veršíky.

foto: mutil - Hornověstonický hřbitov
.

středa 1. července 2009

Znamení

ještě doznívá tónů nálada
byl to nářez, byla to paráda
nyní domů spolu jdem'
hudbou zmámeni
na tebe jsem natěšen
na tvá znamení
která mi dáváš
když už jsi nahá
samá voda, voda samá
přihořívá, hoří!
ztratím se já v tobě
jak kapka štěstí
v tom z lásky moři

* *
Asi by byl příhodnější název Samá voda, ale vzhledem k povodňovým událostem jsem zvolil slovo Znamení, podle názvu písně.
Na koncertu Divokého Billa jsem byl sice sám, ale náladu jsem měl opravdu výbornou, pohoda z pódia se přenesla velmi rychle do hlediště. Díky za takové skupiny. A uši? Ty byly v pohodě, byl jsem od reprobeden docela daleko :).
Myslel jsem, že sem dám svůj záznam části koncertu, ale bohužel. Ani přímé nahrávání do příspěvku, ani snaha nahrát na youtube se nesetkaly s úspěchem a tak dávám onu inspirativní písničku alespoň z jiného klipu na youtube.

klip: Divokej Bill - Znamení

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...