Hřbitovní

končí se zas den
mrtví chystají se ven
hřbitovní kvítí
a táhlé vytí
snad i sochy za tebou se točí
strach má totiž velikánské oči

neměj žádného strachu
ne z těch, co tlejí v prachu
ty ti neublíží
obavy měj spíš před živými
zlo je někdy i mezi svými
to je, co mě tíží

* *

Při jednom povídání přišla i řeč na kostely, hřbitovy a místa spojená se smrtí a utrpením, jako je např. Terezínská pevnost. Na Terezíně jsme se schodli, že na nás působil stejně smutně, ovšem na kostelech a hřbitovech se naše pocity rozcházely. Já, ač nejsem věřící, vnímám kostel jako oázu klidu a možná i tu energii "něčeho". Zrovna tak na mne působí i "zahrady mrtvých". Moje spoludiskutérka měla zejména ze hřbitovů veliký respekt a necítí se tam dobře. Z myšlenky, že nebezpeční jsou ti živí, vznikly tyto veršíky.

foto: mutil - Hornověstonický hřbitov
.