ve sklenici
byla vina!
Sedíme ve vinici
Válím nudou
plod země
hvězdu rudou
od Tramína
po jazyku
Máčím rtíky
V mžiku
žár veliký
srdce rosí
a předsevzetí
touha kosí
Rozpíná mi rozhalenku
V sobě spleti
procitáme pod keři
révy vinné...
Uklízíme prázdnou sklenku
A on mi nevěří
Což je divné
Ne ve mně
Ve sklenici
byla vina
Že jsem jako po vichřici
láskou sladce ovíněna
* *
mé city už jsou vyjeveny
OdpovědětVymazatmé city už jsou venku
myslím na krásy ženy
myslím na tvou rozhalenku
Tvoji rozhalenku jsem neměl čest ještě vidět, tedy neviděl jsem ani Tebe, ale snad mi tu moji reakci na Tvoji reakci na moje Víno odpustíš :)
Odpuštěno ještě dřív, než jsi začal psát...
OdpovědětVymazat