Vrba

desetiletí tu stála

od dětství už o ní vím
hlasy ptáků lidem hrála
darovala nám svůj stín

dnes poryv větru náhle přišel
a kořeny jí zpřetrhal
výkřik vrby jsem já slyšel
až by jeden zaplakal

vrba naše klesla k zemi
píšu pro ni malý žalm
že ač byla, už tu není
a scházet bude, povídám

* *

Skutečně nic nenasvědčovalo tomu, že by nás měla opustit krásná vrba, strom, který nevykazoval žádné známky usychání či chorob. A pak přijde vítr, který v celé republice napáchal značné škody, a chudák vrba se poroučí k zemi. Je mi to o to víc líto, protože je to letos další strom, který z naší ulice zmizel, neboť počátkem jara byly u nás pokáceny vzrostlé břízy.
p. s.: Autu pod stromem se skoro zázrakem nic nestalo.

foto: mutil