 |
| Úsměv |
tvůj úsměv mile pohladil
a možná on to způsobil
že se mi o tobě zdává
v těch snech má ruka zabloudí
do tajných těch zákoutí
na něž dívka pozor dává
ty dala ses mi jako dar
rozkoší jsi svůdný bar
naše těla slastí hynou
nádherné je milování
je to naše díkůvzdání
nebudu chtít více jinou
škoda jen, že každé ráno
mé štěstí je vyprodáno
probouzím se opět sám
jistě se ta doba blíží
kdy se naše kroky zkříží
řeknu ti, co v srdci mám:
"Tvůj úsměv mile pohladil
a možná on to způsobil
že se mi o tobě zdává…"
* *
Že by zase ke mně přisedla múza? Další rýmy v krátké době! :)
Ano, ano, úsměv dokáže opravdu pohladit, když je upřímný. Neměli bychom jím šetřit.
Nejen úsměv
OdpovědětVymazati slova básníka hladí
A tak něžně ...
Nááádherná báseň.... Nejen úsměv, ale i každé milé slůvko, objetí či pohlazení...potěší lidskou duši....
OdpovědětVymazatDěkuji vám za to, že smím trávit své chvíle u vás na blogu... Moje duše tu čerpá sílu jít dál...