Zrcadlo

Zrcadlo

"Miluji tě!" zrcadlo na mne křičí.
Kdo rtěnkou mi jej počmáral?

Ta, jež na mně se tu líčí,
ta, co jsem v noci zulíbal.

A tak na sklo píšu hned
perleťovou odpověď:

"Já tebe taky!"

* *

Ale ne, nebojte se milé dámy, nikdo u mne nespal. To jsem jen narazil na svůj starý komentář pod básní mé oblíbené Malé Izis. A tak jsem si ho vzal zpět.

A tady je i ona inspirace:

Kdybys žil!

Malá Izis

Už dávno nepíšu ti
už nedostávám psaní
cosi kolem nás…
vepsalo svůj vzkaz…
a nejsme už jen zdání…

Sen se proměnil...
Kdos vyslovil svá přání
dám ti odevzdání
kdybys byl!
Zas sama ve svém bytě
přivolávám si Tě.
Kéž bys žil!
Chceš čistou mne i hříšnou
pokornou i pyšnou...
tak jsi snil…
jsem vtělením té ženy
sen tvůj probuzený…
Kéž bys byl!

Už nepíšu ti nic.
Už nedostávám psaní
Nejsem smutná paní
znáš mě víc.
Dnes zrcadlo v tvém bytě
Křičí: Miluji Tě! rtěnkou mou…
A věřím na zázraky
Když čtu: Já Tebe taky!
Najednou…

Jsem čistá víc i hřišná
dnes poprvé si jistá...

A opět děkuji za vypůjčku a za svolení autorky k mým občasným loupeživým návštěvám.