Tak, tyto veršíky vznikly v odpověď, jak už je z názvu patrné, na asi dvacet let čerstvou báseň Telefonní budka mé kamarádky Jiřiny. Možná by bylo vhodnější si napřed přečíst ji a teprve pak moji reakci.
* *
 |
| Telefon |
v ruce držím sluchátko
k volání mám důvody
cítím se sám, děvčátko
na druhé straně spojení
pilná jsi jak včelička
připravuješ se k žehlení
ohřívá se žehlička
látka ohřívá tvoje prsty
dálka nás dělí, sbližuje stesk
blíží se konec té mé cesty
stýská se, lásko, v očích mám lesk
v náručí chci tě zase líbat
vrátím se brzy, mé slovo měj
do očí něžně budeme si dívat
půl páru zatím do postýlky dej
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.