marná má touha
city mé k tobě
jsou chiméra pouhá
oči mi škádlíš
svojí krásou, víš
rety mé k sobě
však ne a nepustíš
marně se snažím
již dlouho to vím
u tebe, robě
zas se však objevím
* *
Jo jo, někdy už to tak je, že se zakoukáme do někoho, kdo o nás vůbec nemá zájem, nebo (ještě hůře) si s námi jen hraje. A to pak za nim chodíme jako pejsek a čekáme na každou odhozenou kostičku projevu citu určeného nám. Čekáme na zázrak.
.
I já dlouhá léta čekám na každičký záchvěv citu...Jen s přibývajícím časem ubývá naděje.
OdpovědětVymazat