Kartáček

jsi pro mne ve tmě světlo
lásko má vyvolená
posaď se mi na kolena
nebudeš tu přeci jen tak stát

já chci si tě pohoupat
a vetřít se ti pod kůži
nasát přitom tvoje teplo
až opět zůstanu sám
vzpomínku teplou do krbu srdce dám
pak místo tebe ona bude hřát
ve snění dál bude milovat
svoji panenku šťastný panáček

jsi krásnou jemnou růží
co Bůh ji pro mne vysadil
šťasten abych s tebou žil
tak kdy už přineseš si zubní kartáček?

* *

Sladká nevědomosti! Kartáčkem to přeci nikdy nekončí...

obr.: http://www.almaska.estranky.cz/