i když jediný můj kůň byl dřevěný a houpací
„jak můžete žít bez koní“ stále se mi navrací
souhlasím vřele se slovy písně Michala
ta ušlechtilá zvířata stopu v mé duši nechala
nelze žít bez koní, však bez Tebe nelze mi žít více
neustále myslím na Tebe, moje milá krasavice
Tys vznešená jak klisna ze šlechtické stáje
mám Tě rád, tu kobylku, co žena má je
„jak můžete žít bez koní“ stále se mi navrací
souhlasím vřele se slovy písně Michala
ta ušlechtilá zvířata stopu v mé duši nechala
nelze žít bez koní, však bez Tebe nelze mi žít více
neustále myslím na Tebe, moje milá krasavice
Tys vznešená jak klisna ze šlechtické stáje
mám Tě rád, tu kobylku, co žena má je
* *
Myslím, že bychom občas těm svým polovičkám měli říci, co k nim cítíme. Občas i více často. Zaslouží si to.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.