vzpomínám na Tebe
dnes více než včera
mám rád poetickou atmosféru
tu vůni Tvého domku
rád se dívám do očí zářících veselím
když vzhlížíš ke mně
a ústa špulíš k polibku
na zápraží
hned u domovního zvonku
líbáš tak sladce, vzpomínám
chybí mi naše povídání u kávy
třeba jak mne krotíš
když hoří mi má lýtka
a přitom, v tom je ta potíž
úsměv Tvých oček naznačil mi
že rozumíš tomu plameni
že vidíš ve mně sebe
rád Tě mám
rád přijedu zase
až dovolí mi Čas
ten jediný spravedlivý soudce
a dobře vím
že dáš mi pusu
já chytnu Tě v pase
ke kávě sedneme si, nesladím
vzpomínám
posílám pozdrav z nedaleké dálky
nedávám ho ale do obálky
mailem v době internetu
zdravím, líbám Tebe
svoji tetu
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.