v krbových kamnech praskají
řeřavé uhlíky
na stolku se sklenky blýskají
rozpouštím ti culíky
tak sis to vždy přála
krb, vysoký koberec a chlapa
dnes tělo jsi mi dala
srdce buší a krev kyslík lapá
jako ve dvojím jsem ohni
tvé tělo láskou sálá
prosím, však od kamen se pohni
k plamenům jsi mě dala
teď ještě nechci shořet
možná někdy hranici mi postaví
až naše láska bude bolet
nyní ale krásně líbáš a ruce tvé hladí
* *
Přání o vysokém koberci a tom zbytku jsem si půjčil od své bývalé kolegyně, která občas nějakou podobnou větu pronesla.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.