* *
Za mého dětství se v televizi moc zahraničních zpěváků z poza železné opony neukazovalo. Amerika byla tabu a ze západní Evropy sem tam měla vyjímku hudba Francie. Však i krom ruských filmů dala ČST občas nějakou francouzskou romantiku či komedii. Prý nejvíce odpovídají našemu naturelu. Od té doby mám rád zvuk pařížských harmonik, tak rozdílný od ruských garmošek, i když i ty nezní špatně, ale musí být na ně nálada. Ač jsem se ji nikdy nenaučil, tak francouzština zní libě mému uchu. A za to vděčím francouzským interpretům a Československé televizi.
A někdy si tak říkám, jestli se ta amerikanizace většiny televizních kanálů už nepřehnala. Z obrazovek teče krev proudem, kriminálky od rána do večera. Bohužel! Hlasy sladké Francie by sledovanost televizím už nezvedly.
video: youtube
video: youtube
Krásné písničky. Acropolis adieu mám moc ráda. Díky.
OdpovědětVymazatVšetkých šansoniérov z tohto blogu mám veľmi rada. Dávno som si nič od nich nevypočula, tento blog ma k tomu podnietil. Vďaka!
OdpovědětVymazatJá děkuji za návštěvu.
OdpovědětVymazat