Vzpomínky

nedají spát mi vzpomínky
v tvých očích lásky plamínky
když tvou nahotu jsem líbal
štěstí večeřel jsem, snídal

chtěl bych dopřát tobě zas
při vrcholu sladký těla třas
líbat pupeny tvých ňader
prosím, ke mně zas kurs naber

přivezu tě domů k sobě
věnuji své dlaně tobě
vzpomínky změníme v realitu
vítej milá moje, jsi tu

* *

     Každý máme v sobě vzpomínky. Na dětství, na rodiče, na lidičky, kteří se nějak zapsali do našeho žití. A myslím, že se občas vynoří i vzpomínka po nějaké lásce, ať už té první či nějaké jiné, pozdější. Určitě vzpomínají človíčkové svobodní i s oddacím listem. 

     A protože patřím do první skupinky, tak jsem si mohl dovolit to přiznat a vložit sem tyto veršíky jako vzpomínku na anabáze retů mých. ;)

Tělesné povznesení

* *

     Tak tomuhle říkám poezie těla. Krása AcroYogy mne zaujala natolik, že jsem se rozhodl s vámi o ni rozdělit, tedy sdílet video z you tube. Já sám bych ale nemohl praktikovat, např. pozice lotosového květu by mi určitě vyhodila mé kyčelní náhrady. :) Ale hezky se na to dívá.

video: youtube

Každý měl by lásku mít (prvomájová)

každý měl by lásku mít

Rozkvetlá třešeň

dnes co by chtěl políbit
pod stromem s ní nyní stát
na věky své srdce dát

polibek ten mízu žene
potřebnou pro krásu ženě
a tak přeji nejen dneska
ať hubička na líc pleská

* *

     A už je tu zas, ten májový čas, kdy pod stromem dvojice se líbají a mnozí nostalgicky na ně se dívají. :)

     A ti co z důvodu věku mají ještě čas, tak ti se mohou zatím zaposlouchat do písně Judity Čeřovské. A vlastně nejen ti.

video: you tube

The Life of Flowers

* *

     Dnes jsem otevřel mailík, kde bylo napsáno jen Krásnééééé! a příloha. Otevřel jsem a opravdu krásné to je. Krásné video a pro mé uši i velmi krásná hudba. 

     A protože jsem originál našel i na you tube, tak se s vámi taky podělím. Možná to udělá radost i někomu dalšímu. Alespoň mně to pohladilo duši.

video: youtube

Velikonoční neděle

už se jistě z proutí

Želenické Velikonoce

tatar na tě kroutí
na tě, na tvé pozadí
co švihne a tak omladí

chceš však býti dospělá
bys bez bolesti seděla?
věnuj tomu vteřinku
zítra obleč peřinku

* *

Ano, ano, den mrskútu se opět přiblížil a páni kluci a "kluci" budou opět beztrestně omlazovat druhou polovinu naší populace. Skutečně omlazovat, neb to je účelem švihání dívčích a ženských zadních částí, kdy zelený vrbový proutek má předat svoji sílu, ohebnost a zdraví do jím "políbeného" těla. Proto se také hodovačce říká pomlázka, neboť (p)omlazuje. Proto "pomlázka" z všelijakých náhrad není pomlázka. Ale také se hodovačce říká tatar, žíla a jistě i jinak, podle krajového zvyku a nářečí. Můžete mne doplnit.

A peřinka pod kalhoty či sukni byla inspirována filmem pro pamětníky, ve kterém Jindřich Plachta "trestá" dvojčata za to, že přemalovala kozu na zebru, ale nejdříve zkontroluje, zda kluci mají na zadečku polštářek.

Ještě přidávám odkaz na zdobení kraslic. Dal jsem ho sem sice už před nějakou dobou, ale myslím, že opáčko není ku škodě.

A odkaz na želenickou galerii sem dávám proto, aby bylo vidět, že i ve středních Čechách "to" jde.

Na víčka

Slzy

posílám na víčka
co pod nimi slzička
posílám na víčka
jemný retů cit

aby ta holčička
co její jsou víčka
aby ta holčička
mohla v klidu snít

Kéž by se tvoje oči zalévaly jen slzičkami štěstí!

* *

   Svět kolem mne se tak trochu mění v slzavé údolí. Nemyslím tím jen moji osobní ztrátu, ale žaly, rmuty a boly zasahují i jiné lidičky kolem mne (i když jsou třeba stovky km daleko). 

   Nedávno mi v noci psala kamarádka mail, že jí cosi zase vehnalo slzy do očí, že je nějaká přecitlivělá (není divu, překopává se jí taky celý život). Jestli se jí lépe spalo nevím, ale moje odpověď ji prý alespoň na chvilku vehnala  úsměv do tváře, jak mi napsala druhý den.

   Není to tak dlouho, co jsme se s Lenkou ze Salaše bavili o tom, že pokud se byť jednomu človíčku nějaké naše veršíky zalíbí, tak se nepsaly zbytečně. Nejsem básník, píšu říkanky (vlastně ani ty už ne), to Leni je jiný kalibr, ale pokud mi někdo dá na srozuměnou, že se mu moje slůvka líbí, nebo že mu dokonce pomohla, tak jsem zase na měkko já, neb i já mám své údolíčko.

Kmotřička Smrt

přišla zas, ta smutku sestřička
sfoukla rázem plamen otcovy svíce
ta s kosou nezvaná kmotřička
nebude tlouci jeho srdce více

chodí stále kolem a kolem
na svou příležitost číhá
ta obchodnice s velkým bolem
jež všem lidem metr stříhá

* *
Tak a je to. Otec odjel v pátek ráno na vyšetření a dialýzu a netušil, že už se nevrátí a místo domů se vydá na cestu za maminkou. Po nepovedeném nápichu a následném pneumotoraxu zkolaboval, byl převezen na JIP, kde včera skonal.
Klid vašim duším, moji drazí.

foto: mutil

William Tell Overture

* *

Oldfilda, vlastně Oldfildy, mám rád už hodně dlouho, ale teprve dnes jsem objevil tuto vpravdě historickou nahrávku předehry Viléma Tella. Je pro mne zajímavá už jen tím, že už koncem sedmdesátek byl Mike vlastně one man capella, tedy formát, který je dnes na you tube dost populární. Třeba jako tento:

video: youtube

Ach jo!

Jaké se píše i?

   Ten povzdech není důsledkem oné smutné události v rodině, i když s ní trochu souvisí.

   O co se jedná? Včera jsem tak jedním uchem zaslechl z televize, že někdo navrhl povinnou školní docházku do osmnácti let a to z důvodu, že někteří patnáctiletí už nejdou dál do škol či učení a vlastně už po základní škole jsou nezaměstnaní. No, já bych to i podpořil, ale hlavně z důvodu, že by se omladina snad do těch osmnácti naučila česky, když jim na to nestačí patnáct let.

   Byl jsem  na pohřební službě pro tisk smutečního oznámení. Mladý zřízenec se pro jistotu zeptal, jestli chci parte. Pak jsme se při zadávání textu dostali ke jménům pozůstalých. Diktuji: "manžel V., synové V. a Bohumír". Mladík za počítačem poctivě píše "manžel V., synové V. a Bohum...". Vidím, že se zasekl a protože s tím Bohumírem mám věčně problémy (by mne zajímalo, zda i další  jmenovci jsou stále přejmenováváni na Bohumily, Bohuslavy, Bohdany a nevím ještě jaké Boh...), tak jsem chtěl zopakovat, jak se jmenuji. Než jsem stačil otevřít ústa, tak padla otázka: "Prosím, jaké se tam píše i, měkké nebo tvrdé?" 

   No, jsem zvyklý na tristní stav češtiny na internetových diskusích, ale zde, na tomto místě bych tedy předpokládal větší profesionalitu.

   Asi o měsíc dříve odvezla "rychlá" tátu na urgentní příjem. Přijel jsem tam také, čekal jsem na chodbě, abych se dozvěděl o jeho stavu. Byl večer a protože je dnes taková divná doba, tak po chvíli nastoupil na směnu mladík jako ostraha. Za nějakou dobu chtěl zapříst hovor a tak se zeptal, koho tu mám.

   "Jsem tu s otcem." Mladík pokýval hlavou a já se vrátil do svých myšlenek. Za chvíli se ale ozvalo: "S otcem, s otcem... To jako s tátou, jo?"

   Celkem chápu, že posametová generace neumí slovensky a neví, co je lopta, čučorietka, atrament atd., ale že už se česky nedomluvím s Čechem (byl to Čech, žádné šikmé oči, žádný přízvuk, nic), tak to je opravdu na prodloužení povinné školní docházky.

   Jestli ten úpadek mluveného a psaného slova bude dále pokračovat, tak se  opravdu brzy vrátíme o několik století zpět, kdy každý písař psal podle svého uvážení, neboť žádná pravidla nebyla a např. jeden název města byl třemi písaři napsán třikrát jinak. Asi budeme potřebovat nového Jana Husa k obnově pravidel a nové národní obrození, aby nám nezhynula česká mluva.

   Prostě, ach jo!