 |
| Slzy |
co pod nimi slzička
posílám na víčka
jemný retů cit
aby ta holčička
co její jsou víčka
aby ta holčička
mohla v klidu snít
Kéž by se tvoje oči zalévaly jen slzičkami štěstí!
* *
Svět kolem mne se tak trochu mění v slzavé údolí. Nemyslím tím jen moji osobní ztrátu, ale žaly, rmuty a boly zasahují i jiné lidičky kolem mne (i když jsou třeba stovky km daleko).
Nedávno mi v noci psala kamarádka mail, že jí cosi zase vehnalo slzy do očí, že je nějaká přecitlivělá (není divu, překopává se jí taky celý život). Jestli se jí lépe spalo nevím, ale moje odpověď ji prý alespoň na chvilku vehnala úsměv do tváře, jak mi napsala druhý den.
Není to tak dlouho, co jsme se s Lenkou ze Salaše bavili o tom, že pokud se byť jednomu človíčku nějaké naše veršíky zalíbí, tak se nepsaly zbytečně. Nejsem básník, píšu říkanky (vlastně ani ty už ne), to Leni je jiný kalibr, ale pokud mi někdo dá na srozuměnou, že se mu moje slůvka líbí, nebo že mu dokonce pomohla, tak jsem zase na měkko já, neb i já mám své údolíčko.
Moc krásné veršíky, nedivím se že potěšily
OdpovědětVymazatOno vůbec nezáleží na tom, jakým stylem píšeme - nejdůležitější je odkud bereme slova. Ta tvá, jsou vždy brána přímo od srdce. A právě takové jsou vzácnější než lesk studených diamantů. Jen ony dokáží pohladit smutné srdce a pomoci, když je třeba.
Díky, že jsi
Lenka ze Salaše