Veru
Jsem nahá
jak stromy
co podzim
svléká jim
šat
a v dešti
myšlenek
jsem svůj
vlastní kat
-iluzí
co nemají
břehy
jak touha
po troše
něhy
a pevnýho
objetí
Láska
je jenom
pohádka
pro děti
lehce se
uvěří
-pak zmizí
jak pápěří-
a zůstanem
nazí
jak stromy
co podzim
svléká jim
šat
Ne já,
to on je
ten kat
co sotva tuší
že pod kůrou
jak stromy
i já mám duši-
* *
Možná si řeknete, že se tento text nehodí do svátečního dne. Ale proč ne? Naše trápení většinou nezmizí jen díky tomu, že něco slavíme, že má být všeobecně pěkná nálada. Proto si dovolím dnes vložit tuto citlivou báseň mé oblíbené autorky Veru. Věřím, že si ji mnozí rádi přečtou a pochopí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.