já navždy jsem jenom Tvůj
nejsi-li tu, jsem nesvůj
jak smutný obláček na nebi lásky by mne tvé oči uviděly
v soustavě binární jsem bez jedničky nula
bez tebe jsem, jak bez své královny jsou včely
jsem moucha lapená v láhvi samoty
však stačí jen, abys mne obejmula
a mizí mé stesky a trampoty
teď si ale bereš tašku a vestu
opravdu musíš na služební cestu?
* *
Dlouho jsem přemýšlel, do které Knihy mám toto básnění dát. Nakonec vyhrála Kniha manželská, v tomto případku spíše "novomanželská". Jakpak by ale vypadalo pokračování po x letech :) ?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.