usedám za volant a motor startuji
ruka automaticky rádio hledá
zrovna píseň příhodnou dávají
to se bohužel přeslechnout nedá
„já šlapu dál, já už se loučím
s láskou tvou já už končím“
že hrají ji teď, velká to náhoda
úsměv do tváře mi ale nedodá
nechápu, proč jak čert si vylít
nabral ode mne opačný směr
na naší lásce zmáčknut je 'dylít'
svobodu asi zpátky jsi chtěl
přitom tak šťastná moc jsem byla
že žiji za dva dnes jsem zjistila
změnu páru v trojici nepřijímáš ale
tak ses už odečet, sám půjdeš dále
lásku k tobě tedy jsem zula
tři bez dvou
rovná se
samotná NULA
* *
Opravdu se mi to stalo - sednul jsem za volant, pustil rádio a ona tam citovaná píseň. A tak na sedadlo spolujezdce přisedla múza a během cesty vznikla básnička, tedy první tři sloky. To bylo trauma, abych ji zase během cesty nezapomněl :). Po čtrnácti dnech jsem se k ní (tedy k básni) vrátil a už v bezpečí domova připluly poslední dvě sloky. Ač tedy stvořena na dvakrát, myslím, že hezky graduje.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.