sedím vedle tebe
mnou milované bytosti
na mé mapě světa jsi rovna bílému místu
když vlezu tam
kde lvi asi žijí
do té neprobádané oblasti
spatřím ještě nebe
či zhynu sám
ohlodané jen kosti já svěřím Kristu?
kapky potu po zádech se lijí
chci objevovat ta tajná místa
zakreslovat je do mapy ve svém mozku
chci se naučit znát
ta dosud uschovaná souhvězdí
tvých mateřských znamének
nechat rozhořet lásky plamének
snad nezmění se v těžký kámen
ten kamínek pro štěstí
co držím ve své pěsti
čeká, až dlaň otevře se
a já ti ho dám
ohryzek se mi třese
jak nervózně polykám
zašeptám tedy: miluji tě
na odpověď čekám
snad nesrazí mě na zem
* *
Jistě zažil, alespoň v začátcích, každý kluk :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.