mutil poeta: Mráz, aneb Sám doma

Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní. * * * Objevil jsem umělou inteligenci, s jejíž dopomocí oživuji některé mé (a nejen mé) texty hudbou a zpěvem.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde

sobota 14. prosince 2024

Mráz, aneb Sám doma

mrazík na sklo kreslí květy
já vánočku jím od tety
svítí svíce na stromečku
pohoda je tu v domečku
dárky děti potěšily
pro Ježíška hodné byly

škoda že ten čas tak letí
smutné svátky jsou bez dětí
vánočku jím koupenou
bavím se jen s ozvěnou
mrazík na sklo kreslí zas
u srdce však větší mráz

* *

To je holt život. Děti vyrostou a vylétnou z rodného hnízda za svým vlastním životem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.