Silvestrovské přání 2015

Hurá do nového roku

pár chvilek už zbývá jen
by rok zas byl pozměněn
dřív než přijde kuropění
pětka v šestku se nám změní

1. leden, první svátek
přijde za rachotu zátek
budou cinkat skleničky
padnou jistě hubičky

mnoho štěstí v novém roce
ať dobré nese ovoce
k štěstí také zdraví patří
tož na dobrý rok, stačí za tři!


* *
A už zase budeme měnit letopočet. Kdo si na to má pořád zvykat. :)
Přeji všem, ať ten šestnáctý rok je lepší patnáctého, ať je dobrý a když bude chvalitebný či výborný, tak jen lépe.

Kouzelné Vánoce

a už přání píšu zas

Veselé Vánoce

přiblížil se Vánoc čas

přeji vám všem pohoděnku

kouzlo Vánoc, snížek venku

pohodu, klídek, taktéž zdraví

šupin pár, jak zvyk nám praví

u stromečku jenom štěstí

ať nehrozí nám život pěstí

to vám přeji, jasná věc

pozor na štědrovečerní dlabanec!

* *

     Po pravdě řečeno jsem neměl moc vánoční náladu a nedokázal jsem se přinutit zapnout pc a popřát zde příjemné prožití svátků. Jen jsem rozeslal pár sms. Alespoň dodatečně sem jednu dám.

     Tak toho sněhu jsme se nedočkali, ale snad jinak kouzelné Vánoce byly. Někdy k tomu kouzlu přispějí různé nápady, například jako tento s kouzelným pianem na nádraží v Chicagu.

video: youtube

Propustil bych Sirael

Sirael

každý den jsem starší, vím
bez břitvy už plesnivím
tělo stárne, však můj světe
pro lásku tu srdce tepe

chtěl bych ještě rozptýlení
pro srdce mé povzbuzení
pohladit zas záda holá
tak jak Amor po tom volá

rety kůži cejchy dát
jak muž ženu milovat
přitisknout se, stisk mít silný
omlouvám se jsem-li vilný

se mnou leží nahá Eva
obraz onen spát mi nedá
představa je žhavá láva
neodění horkost dává

chtěl bych nejen rozptýlení
chci společné probuzení
pro slzy rameno mít připravené
rámě co oporu dáti ženě

snění mít mi ale zbývá
na Sirael se jen dívám
na fluidum v rouše Evině
divák v soukromém svém kině

každý den jsem starší, vím
bez břitvy už plesnivím
tělo stárne, přesto ale
nechci dáti lásce vale

* *

     Není pravda, co by se na první pohled zdálo, není to o mně, i když bez břitvy jsem už taky plesnivec a o přitisknutí se se taky občas zamyslím. :-) Toto je úprava mých veršů psaných pro kohosi jiného. A protože jsem opět dlouho nevymyslel nic konkrétního pro sebe a blog a protože se mi to líbilo, tak jsem odebral jména, trochu pozměnil příběh a vložil i sem.

 

Doplněno o hudbu v září '24.

Nepeču!

Už se peče

bytem mi voní Vánoce
v domě se peče divoce
já na pečení ale peču
rád jsem, že své nohy vleču
koupím BeBe Dobré ráno
a budu mít vystaráno

* *

    

     Do bytu mi zavanula ona sladká vůně, jak se u některých sousedů už začalo s přípravou vánočního cukroví. Já tedy opravdu nebudu péci, při mém neumění to nebudu pokoušet, ale snad u bebeček neskončím, snad něco málo dostanu od synka. A co si budeme povídat, ono to sladké se stejně pak dlouho shazuje, že. :)

Do lásky jen oblečena

Pavel Pola - Akt VI

do lásky jen oblečena
do lásky a dlaní mých
silou citu rozrušena
když ji hladím po bocích

tiskne ke mně tělo svoje
cítí mého lásky žár
a já laskám ňadra dvoje
ústy prchá vzdechů pár

do lásky jen oblečena
do císařských nových šat
touží, taje moje žena
navždy chci ji míti rád

* *

     Přibližně před týdnem jsem v nějakém televizním pořadu slyšel větu: "Byla oblečena jen do lásky.", nebo tak nějak. Pro ucho poetovo to je nádherná věta a tak není divu, že jsem se k ní dnes vrátil a rozvedl ji do veršů.

     A mám s ní už i humorný zážitek. Protože už mi to moc nerýmuje a píšu sem velmi sporadicky, tak jsem chtěl z radosti ony veršíčky pro hezký den poslat kamarádce, která ráda čte mé rýmy, jenže díky překlepu v čísle odešla sms majitelce jiného mobilu (alespoň doufám :), na mužskou odpověď to nevypadalo). Snad se líbily i oné neznámé.

     Píseň doplněna v listopadu '24.

Bábovičky

Bílá bábovička s hnědou kaňkou

nemohu usnout, já vnímám tvůj dech
oddychuješ, spíš, ležíš na zádech

touha po tvém těle zas mne spaluje
představivost moje opět pracuje
v duchu hnědých kaněk líbám špičky
ňadra jsou jak dětské bábovičky
pro moje dlaně jsou ony pravé
vymýšlím na tě dál kroky hravé
pryč s pyžamem dolů, já mám na něj pifku
studovat chci totiž tvého těla křivku
moje rety chtějí líbat ladný bok
dopřej svému muži lásky malý lok

nejsi ale se mnou, ležíš na zádech
já nemohu usnout, poslouchám tvůj dech

tak dobrou!

* *
     Včera jsem psal kamarádce smsku, že Kladno hlásí chladno, a nevím jakou asociací vznikla druhý den tato říkanka. Že bych měl před očima ty bábovičky? :) Ale jaké, kamarádka bydlí daleko! :)
     Hledal jsem na netu obrázek takových těch plechových báboviček na písek z mého dětství. Nenašel. Současné umělohmotné tvary bohužel s ňadry nemají nic společného, tak vkládám jinou bábovičku. Vždyť stejně láska prochází žaludkem. :)

Jak si obléci ponožky

nebyla by rada

jak si já mám na nožky

když neohnu záda

obléci své ponožky?

 * *

     Tak mne po čase opět "vzala" záda. Ne tedy že bych zůstal v předklonu, ale někdy jsem k tomu neměl daleko, zvláště po delším sezení v křesle. Trochu jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem se nemohl po operacích kyčlí ohýbat a navlékat ponožky. Tak daleko to ještě nedošlo, s trochou sebezapření si je nazuji, ale napadlo mne, že bych se mohl podělit o malý trik, jak se dostat do ponožek, když se nemůžeme ohnout. Třeba to někomu pomůže.

Ručník podélně od okraje smotáme ke středu.

To  samé provedeme i z druhé strany.

Takto srolovaný ručník se vsune do ponožky skoro až do špičky.

Noha se položí do ručníku, ten táhneme k lýtku, chodidlo  vklouzne do ručníkového tunelu, který se vytvaruje podle nohy a zároveň táhne nahoru i ponožku.

 Noha je v ponožce.

Pokračujícím tahem vyklouzne ručník z ponožky a můžeme  pokračovat na druhé noze.

     Přeji každému, aby tuto radu nepotřeboval, ale když už by něco takového nastalo, tak snad tento trik pomůže.

foto: mutil

Vzpomínky

nedají spát mi vzpomínky
v tvých očích lásky plamínky
když tvou nahotu jsem líbal
štěstí večeřel jsem, snídal

chtěl bych dopřát tobě zas
při vrcholu sladký těla třas
líbat pupeny tvých ňader
prosím, ke mně zas kurs naber

přivezu tě domů k sobě
věnuji své dlaně tobě
vzpomínky změníme v realitu
vítej milá moje, jsi tu

* *

     Každý máme v sobě vzpomínky. Na dětství, na rodiče, na lidičky, kteří se nějak zapsali do našeho žití. A myslím, že se občas vynoří i vzpomínka po nějaké lásce, ať už té první či nějaké jiné, pozdější. Určitě vzpomínají človíčkové svobodní i s oddacím listem. 

     A protože patřím do první skupinky, tak jsem si mohl dovolit to přiznat a vložit sem tyto veršíky jako vzpomínku na anabáze retů mých. ;)

Tělesné povznesení

* *

     Tak tomuhle říkám poezie těla. Krása AcroYogy mne zaujala natolik, že jsem se rozhodl s vámi o ni rozdělit, tedy sdílet video z you tube. Já sám bych ale nemohl praktikovat, např. pozice lotosového květu by mi určitě vyhodila mé kyčelní náhrady. :) Ale hezky se na to dívá.

video: youtube