Rytíř

Rytíř

včera cítil jsem se na sto let
nemoh‘ jsem se otáčet
zvláště pravá strana dělala mi potíže
smutného máš, holka, rytíře
zatuhla mi hodně záda
budeš mě mít takhle ráda
když místo láskyplného vrnění
nabídnout ti mohu jenom „brnění“?

* *

Náhodou abecední pořádek uveřejňování mých dílek přinesl docela příhodné veršíky. Touto říkankou se na nějaký čas odmlčím. Jedu si lehnout, ne na dovolenou, tu jsem měl nyní, ale na lůžkové chirurgické oddělení. Takže chvíli nebudu na netu a tedy ani zde.

Jinak, onen Rytíř se narodil na podzim loňského roku, kdy jsem poprvé zůstal v mírném předklonu a nemohl se dostat do svislé polohy.

Ruská ruleta lásky

život do bubínku osudu
do prázdné komory
zasune nábojnici lásky
pak roztočí onu obludu
vypustí hormony
v ruské ruletě sbíráš vrásky

a čekáš na výstřel
zda láska se trefí, jestli
toužebné je to tvoje přání
by tě osud vyslyšel
jen aby nohama napřed tě nevynesli

ta kulka totiž často zraní!

* *

Taky hrajete ruletu? :)

Hudba přidána v lednu '25

Rumiště

Koukol

 
láska zarůstá nám koukolem a lebedou
já netušila, jak slova zlá zranit dovedou
když nevidíš pravdu a bližší je ti lež
nezdržuji tebe, o dům dál si klidně běž

Lebeda

* *

Opět jedna drobnůstka v ženském rodě mne napadla při chůzi kladenskou ulicí, kde při chodníku rostla lebeda z déle nevyužívaného placu. Dnes už ono místo je zastavěno a vše září novotou.

odkaz na další botanické stránky

Ruce

Pavel Pola - Akt IV

prosím, soucit se mnou měj
v kalhotkách pobíháš jen zas
to mi, miláčku, nedělej
na tvém těle budu se chtít pást

přistupuji, objímám tě ze zadu
ruce z bříška stoupají mi výš
cítím, že k hrátkám máš náladu
zadečkem v klíně mi vrtíš

své dlouhé prstíky máš hravé
pod gumu zajela tvá dlaň
ústy mi dáváš polibky žhavé
a přitom mi saháš Naň

On na dotek jemný reaguje
a roste ve tvé dlani
ruka má do krajky nakukuje
také si s láskou sáhnu na Ni

* *

Kdysi jsem byl na jednom fóru tak trochu vyzván k napsání nějaké erotické. Protože v těchto věcech nejsem až tak otevřený, tak toto je můj "erotický" počinek, jen jsem nechal nakouknout do krajky. A další si čtenář musí domyslet :).

Rosa

Rosa

kráčí ránem bosa
na nohou chladí rosa

je jí to příjemné …

vždyť noc ji spalovala žárem
když milovala se s tím pánem

bylo to příjemné …

jde ránem bosa
a poslouchá zpěv kosa

ne, není to Divoký Bill

* *

Není to typická milostná, vypovídá spíš o náladě po krásně prožité noci. Proč tu děvčicu ale onen milovník nedoprovodí domů? Nevím, možná doma poslouchá Divokého Billa, anebo šel na ranní :)

Robinson

jak moucha lapená v pavučině
uvízlá je bárka na mělčině
drtí ji boky bouře mořská
ztroskotání je pravda hořká

stýská se po náruči manželčině

* *

Vznik těchto veršů zapříčinilo to, že jsem se dozvěděl, že řazení veršů AABBA je vlastně básnický styl zvaný limerik a tak jsem si to hned vyzkoušel. Proč zrovna s tímto výsledkem ví jen ten nahoře. Snad, že by se mi stýskalo?

Revoluční

Pavel Pola: Akt II

krásná jsi a něžná

jako ruská kněžna
nepřístupná, pyšná
jako Zimní palác

jen pohled poslalas mi letmý
já chci ale více
milá carevice
chci s tebou být, až se setmí

já budu tě dobývat
jak Aurora vystřelím z děla
ránu do tvého těla
pýchu budeme pohřbívat

dej pryč z klína svoje ruce
brzy začne revoluce!

* *

Zcela mimořádně i na vznik této básně si pamatuji. To si takhle v červnu 2007, tedy listopad byl na hony vzdálený, hrabu v práci špony padající z té naší nenasytné mašiny a najednou do hlavy vklouzl verš - vystřelím jak z děla ránu do tvého těla (asi mi hrábě opřené o hranu vany na šponu evokovaly ono dělo). Vida, myšlenka! Teď ji jen udržet v hlavě do konce směny (těžký úkol, když mnohdy zapomínám pro co jdu po deseti metrech) a dovézt ji až domů. To se podařilo a podařilo se ji i rozvinout. Tak snad se tato revoluce bude líbit.
Dávám do Knihy milostné juniorské. Klidně by mohla být i v "seniorech", ale ta omladina jde do všeho s takovou vervou ... 😀 

Píseň přidána v říjnu '24 a nově v červenci '25.

Re na Žízeň

Tyto veršíky vznikly také už před rokem, kdy jsme na jednom básnickém fóru na sebe s Lenkou reagovali. Tak tedy, dle abecedního řazení je tato "báseň" další a zatím poslední odpovědí na básně kamarádek, tentokrát na Žízeň. Ona to ani tak není odpověď, jako spíš báseň inspirovaná Lenčinou původní poezií.

* *
oči dva plamínky
co hledají třísky
na lásky plameny
přijď, člověče blízký

vyprahlé jsou rety mé
už ani netokám
protože té lásky tvé
sotva se nalokám

vyprahlá krajina
zaprášený klín
samota dojímá
opět už to vím

ze zvyku si srdce tepe
pod vrcholky ňader
ty pobíháš si po světě
chlape, domů zaber!

oázu já hledám
či rajskou zahradu
proč štěstí též nemám?
proč chodím pozadu?

* *
Zrovna tak, jako u dílka Proutkař, i zde 13. 6. 09 ruším odkaz na stále častěji a dlouhodoběji poruchový web Rozhledna a odkazuji přímo na blog Lenky.
.

Re na Vzrušenou

Tak jako včera, tak i dnes uveřejňuji reakci na Jiřininy verše. Dnes tedy (ne)seriózně odpovídám na serióznější (a hezčí) Vzrušenou.

* *
naše touha blažená
duchnou mou je střežena
pod ní propletou se prsty naše
pak scénář lásky pokračuje zase
Tvůj klín se stane pro mne pastí
je připraven dát lásky slasti
už z úžlabiny se stává rokle ...

a On po všem je jak kuře zmoklé