 |
| Otevírání studánek |
Martinů Bohouš studánky otevíral
nejsem slavný, ale pramen otevřu též
skladatel ten by as divně na nás zíral
v náručí milém klidně, sladce se mnou lež
líbám tě s něžností, co patří tobě jen
ruka má tiskne a zase jemně hladí
blůzku rozepínám, ať krása může ven
mé rety, tvá ňadra, krásně spolu ladí
jazykem tobě já škádlím bříško, pupek
za maličkou chvíli staneš se ženou mou
ruka ti nahlíží cudně do kalhotek
propletená stehna už o sebe se třou
bílé nohy svůdné máš a už také vím
rozkoš a štěstí spolu dokážeme mít
nádherná Venuše, krásný je nahý klín
ze tvojí studánky lásku dvou budu pít
* *
Že by už mámení jara?
OdpovědětVymazatČervenám se v celém těle
neb slova v básni rozpoutala,
co hasit musím u přítele ...
(Zhasni
a jdem spát!
Cože?
Že si budem ještě hrát?
Ach, můj bože ...????)
No a já, holka nevinná se těšila, jak si přečtu opravdu o tvírání studánek, tak krásně to začínalo...chudák Martinů by se divil:-):-))).
OdpovědětVymazatAno, Martinů by se asi divil, však je to i v těch verších zmíněno.
OdpovědětVymazatAle snad jsem Vás nezklamal moc :), že ne? ;)
Krásná básnička. Šťastná žena, které je báseň určená...
OdpovědětVymazat