 |
| Pavel Pola: Zamlžené pole |
škoda jen, že ranní opar
zvedl se rychle, tak brzy
na něj mám proto dopal
že neskryl můj chtíč, jazyk drzý
jazyk drzý, i snová slova padají
tvé oči do víček přede mnou se schovají
oči zavřené, v ústech však mezera je
tou chutnám tě, lezu do ráje
dlaněmi svírám ňadra tvoje
to k srdci blíže abych byl
bez tebe bych, laňko moje
bez tebe bych se usoužil
zvedl se rychle, tak brzy
na něj mám proto dopal
že neskryl můj chtíč, jazyk drzý
jazyk drzý, i snová slova padají
tvé oči do víček přede mnou se schovají
oči zavřené, v ústech však mezera je
tou chutnám tě, lezu do ráje
dlaněmi svírám ňadra tvoje
to k srdci blíže abych byl
bez tebe bych, laňko moje
bez tebe bych se usoužil
* *
Je příjemné se k sobě přitisknout v ranním chladu, tedy, pokud ten ranní chlad stihnete a nespíte do jedenácti hodin. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.