Nepeču!

Už se peče

bytem mi voní Vánoce
v domě se peče divoce
já na pečení ale peču
rád jsem, že své nohy vleču
koupím BeBe Dobré ráno
a budu mít vystaráno

* *

    

     Do bytu mi zavanula ona sladká vůně, jak se u některých sousedů už začalo s přípravou vánočního cukroví. Já tedy opravdu nebudu péci, při mém neumění to nebudu pokoušet, ale snad u bebeček neskončím, snad něco málo dostanu od synka. A co si budeme povídat, ono to sladké se stejně pak dlouho shazuje, že. :)

Do lásky jen oblečena

Pavel Pola - Akt VI

do lásky jen oblečena
do lásky a dlaní mých
silou citu rozrušena
když ji hladím po bocích

tiskne ke mně tělo svoje
cítí mého lásky žár
a já laskám ňadra dvoje
ústy prchá vzdechů pár

do lásky jen oblečena
do císařských nových šat
touží, taje moje žena
navždy chci ji míti rád

* *

     Přibližně před týdnem jsem v nějakém televizním pořadu slyšel větu: "Byla oblečena jen do lásky.", nebo tak nějak. Pro ucho poetovo to je nádherná věta a tak není divu, že jsem se k ní dnes vrátil a rozvedl ji do veršů.

     A mám s ní už i humorný zážitek. Protože už mi to moc nerýmuje a píšu sem velmi sporadicky, tak jsem chtěl z radosti ony veršíčky pro hezký den poslat kamarádce, která ráda čte mé rýmy, jenže díky překlepu v čísle odešla sms majitelce jiného mobilu (alespoň doufám :), na mužskou odpověď to nevypadalo). Snad se líbily i oné neznámé.

     Píseň doplněna v listopadu '24.

Bábovičky

Bílá bábovička s hnědou kaňkou

nemohu usnout, já vnímám tvůj dech
oddychuješ, spíš, ležíš na zádech

touha po tvém těle zas mne spaluje
představivost moje opět pracuje
v duchu hnědých kaněk líbám špičky
ňadra jsou jak dětské bábovičky
pro moje dlaně jsou ony pravé
vymýšlím na tě dál kroky hravé
pryč s pyžamem dolů, já mám na něj pifku
studovat chci totiž tvého těla křivku
moje rety chtějí líbat ladný bok
dopřej svému muži lásky malý lok

nejsi ale se mnou, ležíš na zádech
já nemohu usnout, poslouchám tvůj dech

tak dobrou!

* *
     Včera jsem psal kamarádce smsku, že Kladno hlásí chladno, a nevím jakou asociací vznikla druhý den tato říkanka. Že bych měl před očima ty bábovičky? :) Ale jaké, kamarádka bydlí daleko! :)
     Hledal jsem na netu obrázek takových těch plechových báboviček na písek z mého dětství. Nenašel. Současné umělohmotné tvary bohužel s ňadry nemají nic společného, tak vkládám jinou bábovičku. Vždyť stejně láska prochází žaludkem. :)

Jak si obléci ponožky

nebyla by rada

jak si já mám na nožky

když neohnu záda

obléci své ponožky?

 * *

     Tak mne po čase opět "vzala" záda. Ne tedy že bych zůstal v předklonu, ale někdy jsem k tomu neměl daleko, zvláště po delším sezení v křesle. Trochu jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem se nemohl po operacích kyčlí ohýbat a navlékat ponožky. Tak daleko to ještě nedošlo, s trochou sebezapření si je nazuji, ale napadlo mne, že bych se mohl podělit o malý trik, jak se dostat do ponožek, když se nemůžeme ohnout. Třeba to někomu pomůže.

Ručník podélně od okraje smotáme ke středu.

To  samé provedeme i z druhé strany.

Takto srolovaný ručník se vsune do ponožky skoro až do špičky.

Noha se položí do ručníku, ten táhneme k lýtku, chodidlo  vklouzne do ručníkového tunelu, který se vytvaruje podle nohy a zároveň táhne nahoru i ponožku.

 Noha je v ponožce.

Pokračujícím tahem vyklouzne ručník z ponožky a můžeme  pokračovat na druhé noze.

     Přeji každému, aby tuto radu nepotřeboval, ale když už by něco takového nastalo, tak snad tento trik pomůže.

foto: mutil

Vzpomínky

nedají spát mi vzpomínky
v tvých očích lásky plamínky
když tvou nahotu jsem líbal
štěstí večeřel jsem, snídal

chtěl bych dopřát tobě zas
při vrcholu sladký těla třas
líbat pupeny tvých ňader
prosím, ke mně zas kurs naber

přivezu tě domů k sobě
věnuji své dlaně tobě
vzpomínky změníme v realitu
vítej milá moje, jsi tu

* *

     Každý máme v sobě vzpomínky. Na dětství, na rodiče, na lidičky, kteří se nějak zapsali do našeho žití. A myslím, že se občas vynoří i vzpomínka po nějaké lásce, ať už té první či nějaké jiné, pozdější. Určitě vzpomínají človíčkové svobodní i s oddacím listem. 

     A protože patřím do první skupinky, tak jsem si mohl dovolit to přiznat a vložit sem tyto veršíky jako vzpomínku na anabáze retů mých. ;)

Tělesné povznesení

* *

     Tak tomuhle říkám poezie těla. Krása AcroYogy mne zaujala natolik, že jsem se rozhodl s vámi o ni rozdělit, tedy sdílet video z you tube. Já sám bych ale nemohl praktikovat, např. pozice lotosového květu by mi určitě vyhodila mé kyčelní náhrady. :) Ale hezky se na to dívá.

video: youtube

Každý měl by lásku mít (prvomájová)

každý měl by lásku mít

Rozkvetlá třešeň

dnes co by chtěl políbit
pod stromem s ní nyní stát
na věky své srdce dát

polibek ten mízu žene
potřebnou pro krásu ženě
a tak přeji nejen dneska
ať hubička na líc pleská

* *

     A už je tu zas, ten májový čas, kdy pod stromem dvojice se líbají a mnozí nostalgicky na ně se dívají. :)

     A ti co z důvodu věku mají ještě čas, tak ti se mohou zatím zaposlouchat do písně Judity Čeřovské. A vlastně nejen ti.

video: you tube

The Life of Flowers

* *

     Dnes jsem otevřel mailík, kde bylo napsáno jen Krásnééééé! a příloha. Otevřel jsem a opravdu krásné to je. Krásné video a pro mé uši i velmi krásná hudba. 

     A protože jsem originál našel i na you tube, tak se s vámi taky podělím. Možná to udělá radost i někomu dalšímu. Alespoň mně to pohladilo duši.

video: youtube

Velikonoční neděle

už se jistě z proutí

Želenické Velikonoce

tatar na tě kroutí
na tě, na tvé pozadí
co švihne a tak omladí

chceš však býti dospělá
bys bez bolesti seděla?
věnuj tomu vteřinku
zítra obleč peřinku

* *

Ano, ano, den mrskútu se opět přiblížil a páni kluci a "kluci" budou opět beztrestně omlazovat druhou polovinu naší populace. Skutečně omlazovat, neb to je účelem švihání dívčích a ženských zadních částí, kdy zelený vrbový proutek má předat svoji sílu, ohebnost a zdraví do jím "políbeného" těla. Proto se také hodovačce říká pomlázka, neboť (p)omlazuje. Proto "pomlázka" z všelijakých náhrad není pomlázka. Ale také se hodovačce říká tatar, žíla a jistě i jinak, podle krajového zvyku a nářečí. Můžete mne doplnit.

A peřinka pod kalhoty či sukni byla inspirována filmem pro pamětníky, ve kterém Jindřich Plachta "trestá" dvojčata za to, že přemalovala kozu na zebru, ale nejdříve zkontroluje, zda kluci mají na zadečku polštářek.

Ještě přidávám odkaz na zdobení kraslic. Dal jsem ho sem sice už před nějakou dobou, ale myslím, že opáčko není ku škodě.

A odkaz na želenickou galerii sem dávám proto, aby bylo vidět, že i ve středních Čechách "to" jde.