Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní. * * *
Objevil jsem umělou inteligenci, s jejíž dopomocí oživuji některé mé (a nejen mé) texty hudbou a zpěvem.
Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký. Oscar Wilde
Prší a cinká letní déšť,
a kůže horká chladne rázem.
Tančí mi kapky po římse
a já si pláču tichým hlasem.
Proč? to až jindy dozvím se.
Teď vykláním se rychle z okna,
dešťové kapky jsem se dotkla
a zastudila maličká,
jak něžná letní slzička.
A rozžhavené tělo chladí teď
kapky dešťové, právě takové
jako prší teď.
Vítr si hraje a já vím,
že nemá cenu dál se bránit,
tak tedy ano, dám se zmámit
a tělo dešti nastavím.
Tiše a bosky v proudu deště
dovolím kapkám syčet ještě,
když tvář svou vstříc jim nastavím.
Cinká si deštík a já s ním
tančím si v jeho loužích bosky.
Nachystej mi čaj do termosky,
jak letní deštík zazvoním.
Otevřeš? Kapkám dešťovým?
* *
Prázdniny jsou v plném proudu a prázdniny má i mé psaní. A proto po delší přestávce si dovolím sem vložit dílko Malé Izis Právě prší. Snad i proto, že za mým oknem právě prší.
Dnes, tedy pokud onu chvilku s rozdáváním berete jako poslední školní den, začínají prázdniny, dovolené a cestování po hotelech či případně přírodě. Jsou dosud tací mezi námi. A těm by se možná hodil takový větší švýcarský nožík na kempování. :)
Někteří nevyrážejí za sluníčkem hned a možná řeší, jak zaujmout dítko zanechané doma, aby nesedělo jen u pc a případně ten domov nezapálilo od odložené cigarety.
Jak zaujmout? No přece tím, že mu pořídíme další "šílenost", při jejimž provozování má adrenalínovou možnost si rozbít ústa. :)
* *
Omlouvám se za docela dlouhý výpadek, ale dlouho mne nic nenapadlo (asi i moje múza si vzala dovolenou v těch vedrech) a navíc jsem teď byl týden nemocný a k počítači jsem se ani nepřiblížil.
Švýcarský kempovací box mi poslal kamarád mailem. Vypadá pěkně, ale přeci jen je trochu objemný a do kufru se už nic jiného nevejde. A kam dáme další batožinu s oblečením, další jídlo, pití atd.?
A další vymyšlenost z Guatemaly? Proč ne, vždyť skateboardy se nám taky zdály bláznivé a jak se dnes na nich jezdí. Tahle novinka by mohla dobře konkurovat bruslím. Nemusíte se do nich přezouvat, jen si stoupnete do kola a jedete, tedy, když se vám to povede. Ale já nemumím ani na těch onlinech. :))
Dětem se omlouvám, že jsem si vypůjčil jezinku do svého dílka. Ale jistá paralela s onou pohádkou tu přeci jen je, nezdá se vám? Mnohdy i ono: "Jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme!" :) Ale jinak vážně myšlené milování je přeci z říše pohádek, ne?
z postele postaven je chrám
tam nebude Bůh nikdy sám
tam jsi ty a tvé krásné boky
tam modlit se chci dlouhé roky
postel jak oltářní deska
na ní ty, ikona hezká
kláním se tobě, madono má
tvůj klín, tvé tělo ráj mi vždy dá
* *
Pokud láska není zraňující, tak milostný akt je vlastně malá bohoslužba za lásku, kdy se jakékoliv lože stává takovým malým chrámem, ve kterém je láska všudypřítomna. A nejen ona fyzická v loži, ale i ta mentální, co propojuje dvě srdce, dvě duše.
