Záda

daleko jsi,
jak štíty And trčí tu tvá záda
mám na kondora snad si hrát
jak tu hradbu překonat
a ty zas mne měla ráda?

nemusím ty ostré hřbety
na kopečky jsem zvyklý z Čech
na ty tvé chci ruce dát
ústy tvoje rety sát
pomalu se ruka šine, není spěch

* * 

Jj, občas se to stane, že mezi vámi vyroste přehrada, někdy i vysoká jako andské štíty. Nezbývá pak, než se proměnit na kondora, který snad jediný dokáže ty Andy překonat. 

Amore grazioso

milená sličná panno,

řekněte své sladké „ano“

na zahradě v altánu

snad polibek váš dostanu

políbím vám ručku bílou

z pohádek jste mojí vílou

"Amore mio, bella mia" – slyšte znova,

to celý večer šeptat bude Casanova

* *

Taky vás někdy napadlo, jak to ten Casanova dělal, že měl takové úspěchy u žen? 😉

Koupelnová

líbám tvé mokré nožky

praská mi na rtech pěna

pohled na tě je božský

růžová jsi jak z dlaždic stěna

hladím tvá stehna, bok

tvých ňader dotýkám se už

to je k lásce malý skok

neřekneš však "kuš"?

omeju ti tvoje záda

už se žíňka mydlí

nestydíš se, snad jsi ráda

a pak, nejen kdo židli má

i v loži se bydlí

Neděle šedá

nebe je šedivé 
ba i ptáci mlčí
nemám ni sny vábivé
propadám se do jámy vlčí

tvou lásku chtěl bych dnes tu mít
do vlásků tvých chci se ponořit
o neděli šedé sám jsem však
mysl moje jede, tvoří poetický brak

smutné je stále nebe
ba i ptáci tiše jsou
náhle vidím přicházet tebe
hezčí den bude zásluhou tvou

* *

Dnes bylo opravdu šedé nebe, a tak první sloka vznikla z mých niterných pocitů. A pak to sklouzlo opět do mých starých poetických kolejí. Já snad za to ani nemohu. 🙂