A máme zpět zimní květ - Vánoce!
Zase po roce vůně jehličí
v srdci procvičí pevnost vztahů
Bez cest, bez výtahů
necháme se vnést
do kruhu rodiny
kde zážeh jediný
očka rozžehne
I ode mne
letí přání:
Láska ať všechny chrání
Šťastné a veselé ...
A máme zpět zimní květ - Vánoce!
Zase po roce vůně jehličí
v srdci procvičí pevnost vztahů
Bez cest, bez výtahů
necháme se vnést
do kruhu rodiny
kde zážeh jediný
očka rozžehne
I ode mne
letí přání:
Láska ať všechny chrání
Šťastné a veselé ...
Vánoce už klepou na dveře
mám otevřít jim, přátelé?
co když usadí se mi tady
a já nebudu si vědět s nimi rady?
tak já nevím, bude sníh
bude se jezdit na saních?
bude se klouzat Ježíšek
či neopustí svůj pelíšek?
pardon, myslel jsem samozřejmě jesličky
ten chlapeček maličký
on šikovný je velice
obslouží města, vesnice
podělí nás všechny rychle
ale Santa na něj šije pikle
vkrádá se do kotliny České
a to od něj není hezké
Vánoce už klepou na dveře
mám otevřít jim, přátelé?
co když zaparkují se tu sobi
a Claus poleze mi komínem,
to je jeho známé hobby
* *
jehla dosedla na desku
pokojem hudba se nese
a já "metelescu blescu"
ocitám se na plese
nevadí, že jsi tu se mnou sama
a já jsem tu s tebou sám
teď mám nohu tvou mezi nohama
držím dlaní tvou dlaň
a na zádech tvých svou ruku mám
tango hraje nám do kroku
kolem mé nohy obtáčíš tu svou
ruka sjíždí mi po tvém boku
pootevřené rety k polibku mne zvou
hudba hlavy naše odklonila
kdo to tango vymyslel?
pak ale jehla z desky vyskočila
a já cestu volnou k tobě měl
takty hudby tě rozvášnily
nyní mezi zuby růži máš
ruce mé tě uchopily
teď polibky mé uhlídáš
* *
Tak jsem si řekl, že bych mohl napsat taky něco jiného, než lásku, milování. A vzniklo Tango, byť ta mrška láska tam přeci jen trochu pronikla. Aby ne, při tak smyslném tanci, že.
poběž, šenku, poběž s tou holbou
máme před sebou cestu dlouhou
pojedeme v plné zbroji
lapkové ať se nás už bojí
prv překvapili pannu Rózu
když vedla z trhu mladou kozu
věneček zelený padl v plen
slzičkám jejím se smáli jen
druhdy oloupili tovaryše
jenž souchotě má, sotva dýše
sotva přežil, vzali všecko
nechali stát ho, jak sotva narozené děcko
teď zabili ale v lese kupčíka
lidi slyšeli, jak před nimi utíká
slyšet byl křik, ticho pak na to
sebrali mu život, měďáky, stříbro, ba i zlato
poběž, šenku, dolej kapku
zbrojnoši jdou na bandu lapků
kdož nezhyne v boji mečem
do hradu k soudu bude odvlečen
tam vyslechnou ortel loupežníci
hoja, hoja s nimi na šibenici
přineste nám piva máz
pobijem je ráz na ráz
ať neškodí u nás v kraji
bezpečí zas lidé mají
* *
Poslední dobou mne ten středověk láká. Ne že bych v něm chtěl žít, ale líbí se mi ten styl hudby.
to jsou dva dny veselé
i když je jich menšina
v pátek zábava začíná
po týdenní lopotě
bavme se o sobotě
spánek, relax, kamarádi
to asi máme všichni rádi
že ten víkend uteče
to nevadí tak moc přece
překulí se opět čas
víkend nový bude zas
sobotěnka, neděle
to jsou dva dny veselé
i když je jich menšina
v pátek zábava začíná
s kamarády, s přítelem
to to pěkně rozjedem
v rytmu hudby vrtíme se
nebo můžem courat v lese
že ten víkend uteče
to nevadí tak moc přece
překulí se opět čas
víkend nový bude zas
* *
Taky máte rádi šestý a sedmý den? 😉😁
* *
Už je tu podzim zase, přemýšlet o dárcích k Vánocům už je na čase. 😉
druhou květnovou neděli
matinky květy podělí
ty vyjádří lásku dětiček
dočkají se i sladkých hubiček
potěší to srdce maminek
zvláště přidá-li se i tatínek
maminku nenahradí nikdo víc
to ona utře slzu, lóbne líc
srdce otevřené má pro tebe
hlídá tě na zemi, sleduje tě i z nebe
druhou květnovou neděli
podaruj mamince kytičku
věnuj jí vzpomínku, vtiskni hubičku
nečeká na dary, drahý jí bude cit
láska k mamince věčná má být
* *
Maminka nahradí kdekoho, ale maminku nenahradí nikdo.
Ano, je to pravda, a proto si jich važme, dokud jim osobně můžeme říct, že je máme rádi. Pak už může být pozdě.
bez tebe samotný jsem muž
vyhlížím tě temnotou
na posteli naši sedím
studená je ona dnes
do černé tmy okna hledím
smutek do srdce mi vlez
nepříjdeš prý ku mně více
nevěřím já tomu moc
ještě včera líbal jsem ti líce
hladil tě na dobrou noc
tvůj hrnek čaje nedopitý
od rána ještě na lince
proč jen ten člověk zlitý
řídil, jel jako z blázince
na posteli naši sedím
studená je samota
do černé tmy okna hledím
smutek je tu, temnota
* *
Bohužel, stávají se tyto případy, kdy někoho blízkého nečekaně potká automobil. ve kterém místo řidiče sedí za volantem alkohol. Kéž by těch tragédií bylo míň a míň.
teď houpu se na kravatě
vata se mi vytratila
ztratila se zlatá žíla
nesnesu být chud a stár
tak vykouřil jsem cigár pár
dopil poslední svou whisku
a řek si, že zhoupnutí to risknu
neměl jsem rád bankrotáře
nechtěl vidět jejich tváře
jsem jeden z nich ale nýčko
místo saka nechci tričko
pověste ho vejš prý zpíval kdos
mně tu pěje jenom kos
v lese jsem snad nikdy nebyl sám
teď v klidu na stromě se houpám
žil jsem si bohatě
zkrátka jako ve vatě
vata se mi vytratila
štěstěna se obrátila
nesnesu být chud a stár
tak vykouřil jsem cigár pár
dopil lahev poslední
houpu se tu už pár dní
až najdeš mne tu kdos
u Boha za mne pros
aby shovívavě mě soudil
že život jsem si vzal
že jsem zbloudil
* *
Měl jsem dva kolegy, kteří neunesli nějaký ten životní zádrhel a odešli do lesa, aby z něj už nevyšli. Bohužel, i tohle se stává.
Tyto mé verše a následná píseň s nimi ale nemají nic společného. Vznikly vlastně náhodou, mimoděk, po hovoru na téma kravaty.