 |
| Váza |
na stolečku váza stojí
sklo nádherně broušené
od přítele je to dárek
hledím na ni zasněně
do života mi vkročil prudce
byl to prostě jeho styl
květy nosil, líbal sladce
jinak strašně rychle žil
brzy nabažil se mého těla
o němž písně notoval
já jen na chvilku ho měla
a už dále putoval
pozoruji vázu moji
nezdobí se květinou
na stolečku sama stojí
myšlenku mám jedinou
snad opět někdo najde se
kdo dá mi lásky vteřiny
kdo mi květy přinese
… já mám ráda jiřiny
sklo nádherně broušené
od přítele je to dárek
hledím na ni zasněně
do života mi vkročil prudce
byl to prostě jeho styl
květy nosil, líbal sladce
jinak strašně rychle žil
brzy nabažil se mého těla
o němž písně notoval
já jen na chvilku ho měla
a už dále putoval
pozoruji vázu moji
nezdobí se květinou
na stolečku sama stojí
myšlenku mám jedinou
snad opět někdo najde se
kdo dá mi lásky vteřiny
kdo mi květy přinese
… já mám ráda jiřiny
* *
Prvotním poňoukem k této "básni" byla broušená váza ode mne, ovšem jako svatební dar. Další vývoj mého poetického duševna už byl na oné vaze a svatbě nezávislý.
foto: mutil
.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.