Půl sedmé - a budík pod peřinkou
- už natahuje ručičky.
A úsměv točí za maminkou,
když naklání se
- nad kuchyňskou linkou,
kde cinkaj hrníčky.
Víš přece -
odtud přicházejí kašičky,
co zrána jíš.
A pláč a smích a radost, údiv
zas nový, nový věcičky.
Co na světě je krás
- má malá lásko -
uvidíš.
uvidíš.
Podívej - třeba dnešní sluníčko
a pro mne tvoje ďolíčky.
Zas je ti o den víc!
Tak suchou plínkou
- pohladíme faldíčky
a schováme je pod sukýnkou -
Dívej se -
to jsou puntíčky,
co ladí barvou ke tvým očím
a pošťuchují prstíčky.
Tak vítej s novým dnem!
Už povol pěstičky -
ať svět se diví spolu s námi
co všechno dovedem
- i když jsme maličký.
Například -
prát se s mědvědem,
když nejde sníst
je k zlosti.
Poděsit mámu
špatným snem,
když náhle přijdou starosti.
Pást koníčky - a broukat písničky
a u nohou si cucat palec,
na tyhle vědy
Ty jsi znalec.
A máma - stojíc nad postýlkou,
když usneš unavená chvilkou,
radostí polyká slzičky.
Ten báječný pocit -
můj malej zázrak
- miminko -
* *
Minule jsem sliboval, že příště bude veseleji. A je něco veselejšího, šťastnějšího než opěvování malého zázraku v podobě miminka?
Verše napsala kamarádka Jiřina už před lety. Bohužel jsem se nezeptal, pro kterou dceru byly napsány.
A život jde dál, obě děvčata téměř přesně rok po sobě přivedla na svět svoje kloučky, Va. loni v listopadu a Ve. teď po roce a dvou dnech. Takže ta báseň je zde velmi příhodně.
* *
Po osmi letech přidávám i zhudebněné zpracování. Autorka už bohužel není mezi námi, ale vím, že by z této písně měla radost.
O hudební složku doplněno v září '24.
