Už běžím

Už za kliku beru známých dveří
Utíkala jsem s větrem o závod
do míst samoty - starou lásku střeží!

Snad nezakopnu o letitý schod,
kde tisíckrát si foukala šrámy
a leštila slzy na linu ...

Snad osud dneškem dá mi
víc, než chladnou roklinu
nevyřčených souvětí

Zamčeno - slova na zem padají
Dnešek metu do smetí
zatím, co stojíme na kraji

smazaného zítřka ...


foto: Lenka Rezková

Nerezaví

Koroze

jak se v jednom rčení praví
ta svatá pravda, řekl bych
stará láska nerezaví
já myslím na tě, na můj hřích

sním, že uložím tě v plátky růže
že spojí se opět naše těla
rety se dotknou tvé nahé kůže
to aby ses slastí rozechvěla

vrať se, ať nejsem stále sám
čekám a hodně se mi stýská
šeptat chci, že rád tebe mám
pospěš, osůbko mi blízká

* *
Jistě to zná nejeden z nás, a nejen svobodní, že mu hlavou proběhne vzpomínka na lásku dávno minulou, nebo jen minulou :).
.

Kamarád. Kamarád?

Kamarád nebo přítel?

kamarád přestává být kamarádem
když dotek ruky je jemnější
když při vítání před prahem
pojednou polibek plnější

kamarád přestává být kamarádem
kamarádkou když srdce buší
přestane být vlastním pánem
a spadne do citu po uši

kamarád přestává být kamarádem
pokud má být něco více

spokojíš se, děvče, s málem
či si necháš líbat líce?

* *

Může to být těžké rozhodnutí, protože to "málo" se pak může velmi rychle zničit. A jak známo, přátelství je někdy víc než láska. I když se říká, že čisté přátelství mezi ženou a mužem není možné. :)
Tyto veršíky vznikly rozvinutím mého komentáře pod Volným pádem, prozatím poslední uveřejněnou básní kamarádky Lenky. Tímto Leně děkuji za pobídku a inspiraci.
.

Svátek

Svátek

posílám ti, synu, dnes

to že máš ty jmeniny

blahopřejnou sms

hošíku můj jediný

posílám ti blahopřání

na dálku tisknu ruku

a dost už toho povídání

hezky to oslav, kluku

* *

Už dlouho jsem sem nic nenapsal. Tak alespoň sms, kterou jsem posílal 24. 6. svému synovi.

.

Re na Zlomeninu

Malá Izis

Máš srdce zlomené

nesrůstá a bolí...

krev jím protéká

ať myslíš na cokoliv

je bolest úděl člověka.

otázka lidstva odvěká...

a jaký má to smysl

otevřenou mysl

měl bys mít. 

nesrůstá? Nech ho,

nech ho bít

vždyť nadarmo to není

proces uzdravení

samo začíná...

jedna jediná je třeba vteřina

jeden jediný je třeba pohled

máš srdce zlomené...

ne, neber na něj ohled...

vždyť to každý zná

ty city jsou tu stále...

poví ti jak dále....

nech ho být

Izis tě přišla povzbudit.

* *

Má múza stále ještě stávkuje a tak využívám nového krásného komentáře Malé Izis k mé starší Zlomenině. Malé Izis tímto děkuji.
.

Prvomájová

obloha je zatažena

přesto ošklivo není

snad budeš, děvo, potěšena

když pošlu májové políbení

* *

Kopíruji sem svůj komentík z pod básně Máj, lásky čas? z blogu kamarádky Lenky. Ten mne napadl, když jsem nemohl usnout jsa probuzen ve dvě hodiny v noci. Za oknem tmavá noc bez hvězdiček signalizovala naplnění předpovědi o zhoršení počasí a tak mi na mysl přišly tyto rýmy.

A snad už konečně přidám i něco jiného.
.

Koleda 2010

Koleda

jako správný chlapeček

myslím na tvůj zadeček

i když nejsem žádný floutek

přinesl jsem na tě proutek

vystrč půlky, milá děvo

pohladí tě mladé dřevo

ono předá zdraví, mládí

ať tě kluci mají rádi

* *

Tak tahle koleda vznikla vlastně díky sms mé kamarádce, pro kterou (tu esemesku) vzniklo to první dvojverší. A cestou na další koledu jsem zase po čase zaměstnal mozek veršováním.

Na Valentýna

Plamínek lásky

miluji tě a ty to víš

oddáváš se mi tu cele

v loži mém, aniž spíš

necháš mne bloudit po svém těle

krásnější než každá jiná

jsi chytrá a prostě skvělá

dnes, o svátek Valentýna

spojíme, lásko, naše těla

* *

Ač tato slůvka byla napsána těsně před v názvu zmiňovaným svátkem, tak jsem stále na nich chtěl něco upravovat. Stejně jsem to " nepopsatelné něco", co mi na té "básni" vadilo, nenašel a tak se značným zpožděním uveřejňuji.

Už loni jsem psal, že Valentýna moc neberu, protože tento svátek nám byl uměle implantován a je to spíš komerční záležitost, než aby vycházel z lidu. Ale chápu, že omladina se s ním už sžila a v tento den se leckomu rozhoří srdéčko více.

Variace na Jarka N.

Zatím co se koupeš

Jarek Nohavica

zatím co se koupeš
umýváš si záda
na největší loupež
ve mně se střádá
tak jako se dáváš vodě
vezmu si tě, já, já zloděj

už v tom vážně plavu
za stěnou z umakartu
piju druhou kávu
a kouřím třetí spartu
a za velmi tenkou stěnou
slyším, jak se mydlíš pěnou

ref.:
nechej vodu vodou
jen ať si klidně teče
chápej, že touha je touha
a čas se pomalu vleče
cigareta hasne
káva stydne
krev se pění
bylo by to krásné
kdyby srdce bylo klidné
ale ono není

Myslím, že jsem se na tomto svém blogu již jednou vyznal z oblíbenosti písní Jarka Nohavici a to se nezměnilo ani po tom čase.
V našem domě z padesátých let sice umakart nemáme a tak jsem si dovolil v mé variaci na Nohavicovo téma onu velmi tenkou stěnu nahradit skleněnými dveřmi do sprchového koutu.

Sprcha

Variace na Jarka N.

hlavou se mi honí slova
té krásné písně Jarka N.
místo mne tě líbá voda
srdce z těla vyskočí mi ven

zarosené sklo tě kryje
tvých vnad mám jenom tušení
teď snad ruka ňadra myje
to stupňuje mé bušení

nevydržím ani chvilku
otevřít musím zástěnu
nejen voda z naší sprchy
i já zulíbám si svou ženu

* *

Společné koupání, ať už ve vaně či ve sprše, patří k tomu pěknému v soužití dvou. Nebo ne?