Zatracenec

žil jsem jako ve vatě

teď houpu se na kravatě

vata se mi vytratila

ztratila se zlatá žíla

nesnesu být chud a stár

tak vykouřil jsem cigár pár

dopil poslední svou whisku

a řek si, že zhoupnutí to risknu

neměl jsem rád bankrotáře

nechtěl vidět jejich tváře 

jsem jeden z nich ale nýčko

místo saka nechci tričko 

pověste ho vejš prý zpíval kdos

mně tu pěje jenom kos

v lese jsem snad nikdy nebyl sám

teď v klidu na stromě se houpám

žil jsem si bohatě

zkrátka jako ve vatě

vata se mi vytratila

štěstěna se obrátila

nesnesu být chud a stár

tak vykouřil jsem cigár pár

dopil lahev poslední

houpu se tu už pár dní

až najdeš mne tu kdos

u Boha za mne pros

aby shovívavě mě soudil

že život jsem si vzal

že jsem zbloudil

* *

Měl jsem dva kolegy, kteří neunesli nějaký ten životní zádrhel a odešli do lesa, aby z něj už nevyšli. Bohužel, i tohle se stává. 

Tyto mé verše a následná píseň s nimi ale nemají nic společného. Vznikly vlastně náhodou, mimoděk, po hovoru na téma kravaty.

Pusu bych ti dal

ať jen se diví Měsíček
kolik já bych hubiček
na tvá ústa, má paní
dal pro sladké usinání

dobrou noc, má včeličko
lehkou jako peříčko
bych na rety ti pusu dal
pak bych slastně usínal

tož tedy virtuálně enem
to políbení naše svedem
dobrou noc a sladký sen
do teho snu si mne vem

* *

Také máte předspánkový líbací rituál?

Slečna

jestli chcete, povím vám
hezkou slečnu potkávám 
sladká je velmi asi
při jakémkoliv počasí

vzpomínám si totiž maně 
že řekla: pracuji v cukrárně, pane 
každé ráno jdeme proti sobě 
rád ji vidím, září mé oči obě

s úsměvem zdravíme se, ano
děkuji, že rozjasní mi ráno
že rozjasní mi ráno 
(před prací)

* *

Vskutku skoro každé ráno se potkávám s paní (slečna je básnická invence), která pracuje v cukrárně. Tak jsem si ji vypůjčil. 😉

Než půjdu spát

dříve než já půjdu spát
políbení chci ti dát
na tvá ústa, na tvůj ret
kéž bych jen to kouzlo sved
a v mžiku oka u tebe se zjevil
z políbení bych neslevil
dotkl se též vlasů, tváří
pohlédl ti do záňadří
strávil bych i chvilinku
hladíc tvoji sedinku
bohužel než půjdu spát 
mohu o tom jenom verše psát
i tak ale, krásná paní
posílám polibek svůj virtuální

Mráz, aneb Sám doma

mrazík na sklo kreslí květy
já vánočku jím od tety
svítí svíce na stromečku
pohoda je tu v domečku
dárky děti potěšily
pro Ježíška hodné byly

škoda že ten čas tak letí
smutné svátky jsou bez dětí
vánočku jím koupenou
bavím se jen s ozvěnou
mrazík na sklo kreslí zas
u srdce však větší mráz

* *

     To je holt život. Děti vyrostou a vylétnou z rodného hnízda za svým vlastním životem.

Workoholik děda

v komíně hučí meluzína

za oknem padají vločky bílé
u kamen je lépe, venku zima
jen dítka si užívají tyto chvíle 

děda Mráz se svou berlou řádí
nadělil nám sněhu tolik
hlupák, řidičům přeci vadí
proč je ten dědek workoholik

od dveří uličku prohazuji
"akurátní" tak, nebude moc úzká
dědovi Mrázi doporučuji 
ať kašle na nás a jde zpět do Ruska 

* *

     Jj, brzy nám začnou zimní radovánky. Vysočina si jich už užívá. Tak snad se paní Zima s dědou Mrázem dohodnou na rozdělení území svých zájmů a nebudou u nás působit oba.

Až přijdeme domů

až přijdeme domů
sundám ti čepici
záplavu vlasů tvých chci získat 
u kořínků je chci vískat
nosánek líbat ti na špici

až přijdeme domů
svaříme si rudé 
zahřeje nás nápoj vinný
pak chytnu asi chutě jiný
takhle nějak to bude

až přijdeme domů
a zavřeme dveře na dvorek
budu na tě ódy pěti
dnes u babičky máme děti
zas bude střílet šípy Amorek

až přijdeme domů 
uděláme si krásnou romantiku
svíce k večeři  zase zapálíme 
lásku naši oživíme
že mám tě, životní mám kliku

až přijdeme domů 
chytnu tě do náruče mojí 
to radí mi mé srdíčko 
ať do lože tě nesu, holčičko 
a miluji se s ženou svojí

až přijdeme domů ...

* *

     Představa ideálního stavu po udání dětí. Jenomže mnohdy rodičové odpadnou už po zavření dveří na dvorek. Taky to znáte? 😉

Prstíčky

líbám ti tvou dlaň

a všechny prstíčky

choutky na tebe mám

chci zulíbat ti ďolíčky 

pusa po lokti hore běží

ty začínáš se usmívat

před očima mi tvá krása leží

rád se tě budu dotýkat

zavřela jsi oči svoje

využiji rychle toho

dám na víčka rety moje

padne polibků mnoho

opouštím teď tvoje řasy

nosánku se věnuji

ruka bloudí mezi vlasy 

opravdu tě miluji

tvé rety polapil jsem nyní

jsou sladké láskou tvojí

dál pokračovat budou mé činy

cestovat budu ženou mojí

a už krk tvůj bílý líbám 

jež nabízí mi záklon hlavy

pomalu se níže dívám 

laskat ňadra, to mne baví

krásné jsou ty kopce něžné 

vábí jazyk dvorců hněď

zdržím se, jak by nitě režné

přišily mi rety teď

otáčíš se, odhrnuji ze zad vlasy 

ústa je masírují lehce 

mou královnou krásy jsi asi

přestat studovat tě se mi nechce

líbí se mi ony důlky

co na tvé krásné pánvi jsou

hladím, líbám hýždě, půlky 

ach, ano, jsi mou královnou

stehna, lýtka, jamky kolenní 

lehce jsem líbal i pohladil

u srdce mám z tebe bolení

dovol, bych tě opět otočil

tvé nohy se teď rozevřely

ukazuješ mi lásky síň

zvony světa se rozezněly

já ten tvůj život políbím

* *

     Slovo "život" je archaické pojmenování ženského pohlaví (rodidel), ale vlastně úplně přesně popisný.

Dotknu se tě

dotknu se tvé holé kůže
dospělí jsme, to se může
je tak jemná, moc mne vábí
ty doteky k hrátkám svádí

do dlaně tvé teplo dám si
na později jej schovám si
teď už ale chci tě líbat
na tvou krásu chci se dívat

tvé vzdechy tiché, slastné
řeknou vše a je mi jasné
že tě těší lásky hraní
už tě líbám, moje paní

zulíbám ti oční víčka
nosík, rety, obě líčka
pod bradičkou krku kůži
to líbí se mi coby muži

klíční kostí na rameno
doputuji, milá ženo
z ramene už pusa maže
po celé délce krásné paže

zvědavý jsem ale hošík
tak mne láká hrudní košík
měkkost oněch kopečků
to je krása, panečku

vůbec si to nijak neber
že jedu dolů podél žeber
a už jazyk přivítá
prohlubeň tvého pupíka

vpravo, vlevo krásný bok
to neviděl by jenom cvok
a už jedu zlehýnka 
líbám, hladím stehýnka

nožky tvou krásu podtrhují 
ať obuté jsou, či se zují
ne, nezapomněl jsem, dobře vím
že vynechal jsem pahorek Venušin

jen vychutnávám si ty chvíle
než se ústa dotknou cíle
než vyvrcholí lásky snaha 

MILUJI TĚ, moje drahá 

* *

Safra, ta je nějak dlouhá! No jo, když se trochu u toho rýmování zasníte, tak to se to píše samo. Ale mám už i reakci od čtenářky, že naopak ona se zasnila při čtení. Tak to asi plní svůj účel. 😉