Povídej mi pohádku

Povím vám jednu pohádku, ne od ovčí babičky, ale od Malé Izis, které tímto opět děkuji. A teď už se usaďte, pohádka začíná.
* *

 Malá Izis

Povídej,
povídej, prosím, pohádku,
tu o vlku a kůzlátku,
jak vlk si nechal brousit jazyk brouskem.
Povídej,
a směj se nad tím kouskem,
jak vlk si moukou sypal tlapu,
povídej, vždyť já to dobře chápu,
ten uličník má na kůzlátka chuť.
Povídej,
a jestli usnu,
tak mě vzbuď.
Kůzlátkům řekni,
otvírat se nesmí.
Pak je tu šance,
že je ten vlk nesní.
Jen jedna věc
je na tom divná, mami.
Děti se nesmí
přece nechat sami.
To byla teda divná kozí máma,
kůzlátka nechá klidně doma sama.
Já bych jí řekl, kozo jedna hloupá,
kůzlátka se bojí,
vlk si na ně troufá.
Povídej mi dál,
proč ta kozí máma
nechala je tam
a na nákup šla sama?
To ti povídám,
to je špatná máma
vždyť jen díky ní
bylo s kůzlatama
zle a ještě hůř,
když vlk dostal hlad.
Mami, můžu dnes
raději s Tebou spát?

O neposlušných kůzlátkách