 |
| Žluté moře před bouří |
Veru
Znám už
jen Tvůj
křik a pláč,
smích
ztrácí se
v ozvěnách
náhlých odchodů
někam pryč
a návraty trosky
asi už chápem
proč dva dny
spíš
tak po špičkách
bloudíme bytem,
kde stmívá se
o trochu dřív
a tikot hodin
ruší
prozatímní ticho
před bouří…
jen Tvůj
křik a pláč,
smích
ztrácí se
v ozvěnách
náhlých odchodů
někam pryč
a návraty trosky
asi už chápem
proč dva dny
spíš
tak po špičkách
bloudíme bytem,
kde stmívá se
o trochu dřív
a tikot hodin
ruší
prozatímní ticho
před bouří…
- možná jsme ty,
které si jí
zaslouží…
které si jí
zaslouží…
(Za naší vzájemnou nelásku)
* *
Asi se zde hodí napsat, "co tím chtěl básník říci".
Kdysi mi v dětství kterýsi strýc řekl, že alkohol je metla lidstva a proto se musí ničit a pak do sebe kopl panáka. Bohužel ti, kteří si toto kredo vzali za své, se obětují zbytečně. Výroba jimi zničené množství lehce doplní. Těžko se ale obnovují zničené rodinné vztahy, které se během ničení alkoholu velmi často také zničí.
Tak i o tom toto dílko je. Veru děkuji za napsání a za možnost ho zde uveřejnit.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Anonymní přihlášení neznamená, že se pisatel nemusí podepsat. Stačí jakkoliv. Za tento projev slušnosti děkuji.