Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní. * * * Objevil jsem umělou inteligenci, s jejíž dopomocí oživuji některé mé (a nejen mé) texty hudbou a zpěvem.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde
Zobrazují se příspěvky se štítkemPsáno Malou Izis. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPsáno Malou Izis. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 21. října 2012

Toužím



Touha

Malá Izis

Toužíš a víš, že touha je to pouhá.
Toužit se má, jen když je chvíle dlouhá.
Toužíš a víš, že marně máš mě rád.
Toužit se má však zcela bez výhrad.
Toužím a vím, že přání je to pouhé.
Toužit je krásné, jen čekání je dlouhé.
Toužíš a vím, že víš, že vím to samé.
Touhou se soužím. A to nepřestane.

Toužit se má. Chci smysly roztoužené.

Toužím a vím, kam touha Tvá Tě žene.
Toužíš a víš, že blíž chceš býti Ženě.
Toužím a víš, že touhy mé jsou němé.
Toužíš a vím, že touha tvá se bojí.
Toužit je krásné a toužím po příboji.
V přílivu touhy, jenž přichází mi vstříc,
telefon zvedám, Ty víš, co chci Ti říct.

* *
Opět jsem si dovolil půjčit po delší době krásné verše Malé Izis. 
A dovolím si souhlasit s tím, že toužit se má.

pondělí 16. července 2012

Právě prší


Prší
Malá Izis

Prší a cinká letní déšť,
a kůže horká chladne rázem.
Tančí mi kapky po římse
a já si pláču tichým hlasem.
Proč? to až jindy dozvím se.
Teď vykláním se rychle z okna,
dešťové kapky jsem se dotkla
a zastudila maličká,
jak něžná letní slzička.
A rozžhavené tělo chladí teď
kapky dešťové, právě takové
jako prší teď.
Vítr si hraje a já vím,
že nemá cenu dál se bránit,
tak tedy ano, dám se zmámit
a tělo dešti nastavím.
Tiše a bosky v proudu deště
dovolím kapkám syčet ještě,
když tvář svou vstříc jim nastavím.
Cinká si deštík a já s ním
tančím si v jeho loužích bosky.
Nachystej mi čaj do termosky,
jak letní deštík zazvoním.
Otevřeš? Kapkám dešťovým?

 * * 
Prázdniny jsou v plném proudu a prázdniny má i mé psaní. A proto po delší přestávce si dovolím sem vložit dílko Malé Izis Právě prší. Snad i proto, že za mým oknem právě prší.

pondělí 28. května 2012

Skrz na skrz tvá

Skrz tebe je mi příjemně

Malá Izis


Skrz na skrz tvá
jsem veskrze.
To není vyznání
snad tak nevyznívá.
Skrze mne
se tvoje mysl dívá
a skrze tebe
je mi příjemně.
Skrz na skrz tvá,
tak v lásce
prý to bývá ...
A lásku vyznávat?
To znamená ji dát?
Skrz na skrz Tvá,
však nebudu Ti lhát.
Skrze jméno Tvé
teď prožívám svůj pád.

* *
Člověk se stále vyvíjí, stále ho život poučuje. Dříve bych se zaobíral spíš tím veršem "a skrze tebe je mi příjemně". Dnes mne spíš zaujalo ono poslední "skrze jméno Tvé teď prožívám svůj pád". 
On ten pád může být dvojí. Pád do sladkého nevědomí milostného aktu, nebo pád na zem, když se ona zem zatřese a sloupy jistot dostanou trhliny. 
A o tom to je, o tom je básnická tvorba. I to krásno může připravit otázky. Opět krásné dílko Malé Izis.

A ilustrační obrázek? Není snad partnerská masáž příjemná? ;-)

úterý 17. dubna 2012

První noc zůstává v nás!

Malá Izis


První den jako druhý
akordy kapek deště
na římsy bubnují si
a tančím s nimi, těš se.

Druhý den jako třetí
oddělí nebo spojí
čekám tě a čas letí
malý vůz s velkou ojí...
neklamné znamení, že
noc další po dni vládne
cosi se nevyplní
světla a stíny žádné...

Noc druhá jako první
tmu smývá v ranní rose
děvčátko za svítání
koupe si nohy bosé.

První den jako druhý
akordy vůní květin
po dešti barvy duhy
čekám Tě jako předtím.
Den třetí a noc čtvrtá
hvězd ptám se na nebesích
noční vzduch lásku hltá
s voňavou luční směsí.

Den tančí s Nocí dni vstříc
slunce se s deštěm hladí
vítr sám přijde mi říct,
neplačte pro něj, paní.

Po větru pošlu ten vzkaz
vždyť co mi vlastně brání,
noc první zůstává v nás
i první milování.

Slunce se s deštěm hladí

* * 
Ani nevím, jak tuto báseň Malé Izis okomentovat. Snad jen, že každý, kdo projde naším životem, v nás zanechá stopu. 


Píseň přidána v září '24. 
Zároveň se  Malé Izis omlouvám, že jsem nepozorností přejmenoval její dílko. Bohužel to už nejde vrátit.

pondělí 12. března 2012

Vlasy

Malá Izis
Vlasy


Spadají mi vlasy
do půl zad - jak vodopád.
A Tobě se to líbí.
Pluješ v nich
jak lodě na mořích,
tempy svými bláznivými,
s pocitem pýchy, že zdoláváš
živel ničím nespoutaný,
nenapadne Tě ani,
vyhnout se vlnám
a tak věř,
že ve vlasech mých utoneš.

* *
Ano, tak to je a tak to bývá, že i o ženy vlasech  se nám snívá.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...