vzpomínáš film, ten pro pamětníky
kde kluci se prali a řezali si knoflíky?válku tu, jak velela tradice
vedli už tátové a dvě vesnice
pojď, též povedeme boj, boj veliký
povedeme válku o tvé knoflíky
rozepínat je budu, ty zapínat je zase
já doufám jen, že v horším čase
až poslední knoflík v té válce padne
tvá blůzka rozevře se, vydá mi tělo vnadné
až poslední knoflík padne v tom boji
budu moct líbat tě, lásku svoji
vím, říkáváš, že válka je sviňa
tahle ale krásná je, tahle bude jiná
* *
Ten film mne jako kluka (ach jo, už i já jsem pamětník) moc oslovil, ale při nedávném uvedení to už nebylo ono. Tak to prostě bývá s dětským viděním a my bohužel stárneme. Veršíky mají opěvovat ono kouzelné rozepínání partnerčina oděvu. Ono pozvolné "dobývání" a odhalování patří k tomu krásnému, k oné předehře mezi mužem a ženou. Alespoň já to tak cítím :).
Píseň vložena v říjnu '24.
Píseň vložena v říjnu '24.
Moc hezká.
OdpovědětVymazatLíbí? Děkuji. :)
OdpovědětVymazatOno rozepínání knoflíčků považuji opravdu za krásný akt. Akt odhalování, akt naplňující se touhy.