políbím ti nos, jeho špičku
pusa přistane i na očním víčku
pak přes krásné tvé lícní kosti
má ústa na tvých žhavými budou hosty
z retů seběhnou pak na bradičku
i na krku poboskám ti kůžičku
dotknu se též hebké šíje
rukou zjišťuji, zda ti srdce bije
rety zlíbají tvá ramena
nejsi, lásko, ještě zmámena?
a už láká mne ňader kůže
krása jejich mne asi zmůže
polibky padají jak kapky deště
ty sladce vrníš a šeptáš: ještě!
ale ústa už se dále stěhují
bříško, záda také milují
ze zad na hýždě je jen krůček
já zulíbám je, i tvůj bůček
na mazlení, na jazýček
těší se kůže tvých nožiček
nakonec pak s citem vším
pohladím hrbol Venušin
živě tu cestu před očima mám
oddávám se svým představám
bohužel jen marné je to snění
a lože vedle prázdné jest
… další smutné probuzení
* *
Toto dílko vzniklo po mém návratu z nemocnice v září loňského roku. Copak či vlastně kdopak mne inspiroval? Sestřička, spolupacientka nebo opravdu letěla kolem múza? To ponechám na váženém čtenáři, ať si sám vybere, pokud to pro něj bude důležité. Hlavní je to, že jsem mohl seskládat ona písmenka do slov a nyní je sem dát.
foto: M. Vojíř - Akt 6
Náádhera...Klobouk dolů.
OdpovědětVymazat