 |
| Košile |
už dávno jsme měli odejít
a ty nevíš, co na sebe si vzít
před zrcadlem jsi bezradná …
nemohu nevšímat si tvé krásy
když košili za košilí převlékáš si
mně ve všem zdáš se bezvadná
lépe snad nemůžeš už vypadat
mne chutě začínají přepadat
už nechci ven do těch veder
zpoždění stejně máme veliký
mne fascinují tvých ňader knoflíky
tu košili si už prosím neber …
zahalím tě do svých dlaní
budeš krásnou mojí paní
moc, moc mám tě rád
rety vezmu míru tvého těla
císařovy šaty abys měla
pojď se, lásko, milovat
a ty nevíš, co na sebe si vzít
před zrcadlem jsi bezradná …
nemohu nevšímat si tvé krásy
když košili za košilí převlékáš si
mně ve všem zdáš se bezvadná
lépe snad nemůžeš už vypadat
mne chutě začínají přepadat
už nechci ven do těch veder
zpoždění stejně máme veliký
mne fascinují tvých ňader knoflíky
tu košili si už prosím neber …
zahalím tě do svých dlaní
budeš krásnou mojí paní
moc, moc mám tě rád
rety vezmu míru tvého těla
císařovy šaty abys měla
pojď se, lásko, milovat
* *
Znáte to, máte jít do divadla, na večeři či někam jinam a vaše drahá polovička dělá vše pro to, abyste náhodou nepřišli moc brzo :). Pokud to není důležitá obchodní schůzka, tak místo nervózního podupávání doporučuji obléknout manželce a potažmo i sobě císařovy nové šaty. Ty prý stejně ženám sluší nejvíce. Dávám do knihy manželské, ale jsem si vědom, že má rada je provozovatelná spíše v době předmanželské a novomanželské. Klasicky založený manžel se asi víc bude těšit na tu večeři, neb láska prochází žaludkem, a nebo do divadla na Othella :). Jak je patrno i z textu, "básnička" vznikla v parných dnech loňského léta. Pro ilustrační obrázek jsem sáhl opět k oblíbenému Pavlu Polovi.
Píseň vložena v listopadu '24.
Krasne jsi vse napsal , trochu jsi mi pripomenul davne roky , kdyz jsem jeste chodila do divadla, naposledy jsem dostala listky od syna jako darek na divadelni predstaveni do Prahy, kam jsem ale nemohla jet, Moc mne to mrzelo. Potesila jsem se tady s tvymi versi a krasnymi radky Dekuji. Jin.
OdpovědětVymazatTed jsem se zasmála. Pryč jsou doby, kdy jsme chodily na plesy apod. Ale to já jsem marně hodinu čekala, než se manžel vykodrcá z koupelny a z pokoje. Tohle není můj případ... Ale básnička je náádhernááá. Pravda...čekat mě něco podobného, tak se budu možná také oblékat "hodinu"....
OdpovědětVymazatNikdy jsem doma nezažila něco podobného, spíš na srazu spolužáků, ten příběh však skončil jen slušným odjezdem domů, nikdo se tam ale nesvlékal, jen byly narážky na moje image. Ale příjemné.
OdpovědětVymazat