Vítám vás u mutila poety

Poetův autorský blog. No, to je snad trochu přehnané. Necítím se být básníkem. Naopak slovo báseň v mém podání dávám do velkých uvozovek. Přesto zde chci zveřejnit vše, co můj chorý mozek vypotí (jak říkával blahé paměti náš třídní profesor). Většinovou inspirací mých veršíků je žena a vztah. Tak ať se vám alespoň některé dílko líbí a přinese úsměv a potěšení, zrovna tak jako mně při jeho psaní. * * * Objevil jsem umělou inteligenci, s jejíž dopomocí oživuji některé mé (a nejen mé) texty hudbou a zpěvem.

Láska má jistě velký význam, jen bych rád věděl jaký.
Oscar Wilde

středa 8. července 2009

Hřbitovní



končí se zas den
mrtví chystají se ven
hřbitovní kvítí
a táhlé vytí
snad i sochy za tebou se točí
strach má totiž velikánské oči

neměj žádného strachu
ne z těch, co tlejí v prachu
ty ti neublíží
obavy měj spíš před živými
zlo je někdy i mezi svými
to je, co mě tíží

* *
Při jednom povídání přišla i řeč na kostely, hřbitovy a místa spojená se smrtí a utrpením, jako je např. Terezínská pevnost. Na Terezíně jsme se schodli, že na nás působil stejně smutně, ovšem na kostelech a hřbitovech se naše pocity rozcházely. Já, ač nejsem věřící, vnímám kostel jako oázu klidu a možná i tu energii "něčeho". Zrovna tak na mne působí i "zahrady mrtvých". Moje spoludiskutérka měla zejména ze hřbitovů veliký respekt a necítí se tam dobře. Z myšlenky, že nebezpeční jsou ti živí, vznikly tyto veršíky.

foto: mutil - Hornověstonický hřbitov
.

středa 1. července 2009

Znamení

ještě doznívá tónů nálada
byl to nářez, byla to paráda
nyní domů spolu jdem'
hudbou zmámeni
na tebe jsem natěšen
na tvá znamení
která mi dáváš
když už jsi nahá
samá voda, voda samá
přihořívá, hoří!
ztratím se já v tobě
jak kapka štěstí
v tom z lásky moři

* *
Asi by byl příhodnější název Samá voda, ale vzhledem k povodňovým událostem jsem zvolil slovo Znamení, podle názvu písně.
Na koncertu Divokého Billa jsem byl sice sám, ale náladu jsem měl opravdu výbornou, pohoda z pódia se přenesla velmi rychle do hlediště. Díky za takové skupiny. A uši? Ty byly v pohodě, byl jsem od reprobeden docela daleko :).
Myslel jsem, že sem dám svůj záznam části koncertu, ale bohužel. Ani přímé nahrávání do příspěvku, ani snaha nahrát na youtube se nesetkaly s úspěchem a tak dávám onu inspirativní písničku alespoň z jiného klipu na youtube.

klip: Divokej Bill - Znamení

úterý 30. června 2009

Nepoetická úvaha

Lenka mne svojí poznámkou pod Bouří, že prší do bezmocnosti, donutila tak trochu přemýšlet, jestli té bezmocnosti nebylo za poslední dobu už nějak moc. Jistě, vždy byly nějaké potopy, nějaká neštěstí. Jenže pak se postavily přehrady, řeky se spoutaly a nadlouho zůstaly jen lokální události, o kterých se snad ani do médií nic neříkalo. A tak jsme zapomněli, že příroda může taky mít svoji hlavu, že se dokáže vymanit z pout.
A teď lze pozorovat, že příroda brojí. Nejsem zelený, ale vidím, že zapomenutí krajinotvorné moudrosti našich předků a narovnání toků řek, vysušení mokřin, nerespektování záplavových oblastí, nečištění či zrušení odtokových cest pro záplavovou vodu, lesní a polní monokultura, rozorání mezí, to vše nám příroda začíná vracet. Meze nejenže oddělovaly jednotlivé vlastníky a plodiny, ale dávaly životní prostor drobným zvířatům a zachytávaly vodu po dešti na poli. Z dnešních celin voda teče spolu s ornicí bez přerušení z horního konce až do vesnice, na silnici. Pravda, do malých polí se s velkou technikou nedosanete a malá pole neuživí velký počet lidí. A jsme zase u toho - je nás prostě moc a vlastně už škodíme sami sobě.
Na druhou stranu, proč si tedy ona pole zmenšujeme o novostavby obchodních center, skladišť a výrobních hal (které se po skončení daňových prázdin opustí), proč do kraje strkáme další kubíky ocele a betonu, po kterém voda jen sklouzne a jede dál? Protože jsme nepoučitelní.
A příroda zatím pomalu ale jistě nabírá na rychlosti svých změn, posiluje trumfy proti nám. Někde útočí vodou, jinde zase pouští. A my sedíme na stromě a držíme v ruce pilu.
Je-li vůbec nutné řezat, řízneme z té dobré strany, nebo si podřízneme tu větev pod sebou?
.

neděle 28. června 2009

Bouře



náhle je tady!
protržena hráz nebeského rybníka
okno hned zavřít
před tou deštnou smrští kdosi tam utíká

hladina stoupá
přívalová voda protéká ulicí
k tomu se blýská
nad námi válí sudy, buší palicí

vyhlížím slunce
zimní je chlad, hore stále zataženo
nelze teď říci
léto toto námi budiž pochváleno

* *
Dělal jsem poslední upravy na předchozí Procházce a tu skoro bez předchozích varovných známek se spustila deštivá smršť a o něco později začalo hřmít. Naše ulice se okamžitě jako vždy při velkých deštích naplnila vodou, která pak jako říčka teče na křižovatku s hlavní ulicí. A tak jsem sedl a napsal Bouři. Teprve chvíli potom jsem se dočetl, že na Moravě jsou záplavy, padaly domy a umírali lidé. Co je proti tomuto neštěstí pár centimetrů na silnici.

foto: mutil - snímek z mobilu, výřez
.

čtvrtek 25. června 2009

Procházka

Pavel Pola: Liduprázdno (skoro))
od vody velký chlad vane
nezajdeme na nábřeží?
řekni: zahřejte mne, pane
prosím, na tom mi záleží!

obejmu tě kolem ramen
přitisknu se nejprv plaše
ve vodě snad každý kámen
uslyší pak srdce naše

* *
Kdepak, chlap využije i nepřízeň počasí, aby se přitulil :).
Zúčastnil jsem se vernisáže výstavy fotografií o Vltavě mého oblíbeného Pavla Poly, jehož fotky zde velmi často používám jako ilustrace. Zde prezentovaný obrázek jsem už znal z Pavlova fotoblogu, ale ve velkém papírovém formátu mě znovu velmi zaujal. A tak vznikla Procházka.

Re na Procházku
Malá Izis

tak na procházku snad šel byste rád,
i když je venku nepohoda, chlad
a přitulit se k ženě přijde vhod
já hleděla bych do těch vod
co pod námi si proudí nevím kam...
pozvání vaše přijímám
a přitulit se .... bude se mnou amen
já nemám srdce, jak ve vodě kámen.

Neodolal jsem a onen veršovaný komentík jsem připnul k mému dílku. Malé Izis děkuji.


.

pondělí 22. června 2009

Večerníček

Večerníček


miluji tě, mám tě rád
kolem tebe jako liána
moci tak se obtočit
ňadra tvá si pochovat
od večerníčku až do rána
v náruči své chci tě mít


* *
Večerníček, ale pro dospělé :)

Pravidelní čtenáři mého blogu si možná vybaví, že Večerníček byl poprvé vystaven v půli listopadu loňského roku. Ano. Ale nyní napsala Malá Izis krásnou reakci, o kterou bych vás nechtěl připravit a proto přesouvám Večerníčka i s onou reakcí dopředu.


Re na Večerníčka
Malá Izis

Tak tedy drahý, bez váhání,
svým večerníčkem buď si jist...
jen schovám raděj ovládání
bys v očích mých si mohl číst.

A pro dnes žádné přepínání
vždyť program dnes sis zvolil sám
a pohádkové milování
to věř mi, dneska uvítám.


.

pátek 19. června 2009

Pošta holubí



Dvojí zazvonění

Otvírám

Rekomando psaní
přines pošťák nám
a jen do ruky vlastní mé!

A v barvě rudé

Podpisem je stvrzené
Co v něm asi bude?

Třeba jsem nezaplatila splátku!
Nebo si chce vybít zlost anonym!
Že by žertovná pohlednice k svátku?

Co jen dělat s ním?
Úřední není,
tak proč osud pokoušet!

Raději bez prodlení
trefuji se přímo do koše
Bez přečtení…

foto: autorka
.

Dopisní telenovela

Známka Kokořínské pokličky

na srdce si známku lepím
adresuji do vlastních ruk
s tím srdcem k tobě letím
zas mladý jako bych byl kluk

až rozlepíš rekomando
kéž srdce tlukot uslyšíš
nejsem José či Armando
že miluji tě, uvidíš?

* *
Jako mužský jsem nechápal poblouznění značné části populace telenovelami jihoamerické provenience a dá se říci, že jsem na ona různá španělská jména začal být alergický. Toto dílko měla být původně čistě Pošťácká, ale onen rým 'rekomando - či Armando' byl tak silný, že ač se na ony telenovely vůbec nekoukám, tak jsem podlehl a použil je.


pondělí 15. června 2009

Západ

Západ slunce

slunce už pomalu natřásá si polštářek
za chvíli sen odvede nás do říše pohádek
v něm jak princeznu na ústa tě políbím
co bude dál, to zná jen sen a já to vím

s ranním kuropěním pak budu se usmívat
že s tebou jsem byl, že mohl jsem tě zulíbat

* *
Není to žádné nové téma, ale to asi proto, že snění (a zvláště o někom) je taková konstanta našeho bytí vezdejšího. A nejen u juniorů! Nemám pravdu?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...