Ach jo!

Jaké se píše i?

   Ten povzdech není důsledkem oné smutné události v rodině, i když s ní trochu souvisí.

   O co se jedná? Včera jsem tak jedním uchem zaslechl z televize, že někdo navrhl povinnou školní docházku do osmnácti let a to z důvodu, že někteří patnáctiletí už nejdou dál do škol či učení a vlastně už po základní škole jsou nezaměstnaní. No, já bych to i podpořil, ale hlavně z důvodu, že by se omladina snad do těch osmnácti naučila česky, když jim na to nestačí patnáct let.

   Byl jsem  na pohřební službě pro tisk smutečního oznámení. Mladý zřízenec se pro jistotu zeptal, jestli chci parte. Pak jsme se při zadávání textu dostali ke jménům pozůstalých. Diktuji: "manžel V., synové V. a Bohumír". Mladík za počítačem poctivě píše "manžel V., synové V. a Bohum...". Vidím, že se zasekl a protože s tím Bohumírem mám věčně problémy (by mne zajímalo, zda i další  jmenovci jsou stále přejmenováváni na Bohumily, Bohuslavy, Bohdany a nevím ještě jaké Boh...), tak jsem chtěl zopakovat, jak se jmenuji. Než jsem stačil otevřít ústa, tak padla otázka: "Prosím, jaké se tam píše i, měkké nebo tvrdé?" 

   No, jsem zvyklý na tristní stav češtiny na internetových diskusích, ale zde, na tomto místě bych tedy předpokládal větší profesionalitu.

   Asi o měsíc dříve odvezla "rychlá" tátu na urgentní příjem. Přijel jsem tam také, čekal jsem na chodbě, abych se dozvěděl o jeho stavu. Byl večer a protože je dnes taková divná doba, tak po chvíli nastoupil na směnu mladík jako ostraha. Za nějakou dobu chtěl zapříst hovor a tak se zeptal, koho tu mám.

   "Jsem tu s otcem." Mladík pokýval hlavou a já se vrátil do svých myšlenek. Za chvíli se ale ozvalo: "S otcem, s otcem... To jako s tátou, jo?"

   Celkem chápu, že posametová generace neumí slovensky a neví, co je lopta, čučorietka, atrament atd., ale že už se česky nedomluvím s Čechem (byl to Čech, žádné šikmé oči, žádný přízvuk, nic), tak to je opravdu na prodloužení povinné školní docházky.

   Jestli ten úpadek mluveného a psaného slova bude dále pokračovat, tak se  opravdu brzy vrátíme o několik století zpět, kdy každý písař psal podle svého uvážení, neboť žádná pravidla nebyla a např. jeden název města byl třemi písaři napsán třikrát jinak. Asi budeme potřebovat nového Jana Husa k obnově pravidel a nové národní obrození, aby nám nezhynula česká mluva.

   Prostě, ach jo!